V americké škole se naučíte sebedůvěře

Dejme tomu, že zvažujete studium na střední škole v Americe. To je místo, pro které se většina z vás rozhodne, protože se chcete naučit anglicky. Je to celosvětový jazyk a dneska už je samozřejmostí, že angličtinu ovládáte. Kromě toho studium v USA je z finančního hlediska nejvýhodnější. Nemusíte platit za ubytování, hostující rodina si vás do domu zve z vlastní vůle. Víte, že jejím záměrem není z vašeho ubytování profitovat.

Takže proč si neříct jo, jdu do toho? První krok bude ten, že konečně začnete aktivně používat jazyk, který se již mnoho let učíte. Vaše slovní zásoba se zpestří a rozmluvíte se.

Začátky jsou ale těžké. Každá oblast má jiný přízvuk a lidé hoj- ně používají slangová slova. Je důležité hodně mluvit už od začátku. Člověk se nesmí stydět za to, že dělá chyby. Po pár měsících začnete mluvit plynně a přestanete přemýšlet nad výběrem slov. Když jsem skypovala s rodiči nebo kamarády, měla jsem občas problém vybavit si některé české výrazy.

Bohužel po příjezdu zpět do Čech přestanete angličtinu používat a dneska mám pocit, že ji trochu ztrácím. Na druhou stranu věřím, že po krátkém rozmluvení bych si zase na spoustu frází vzpomněla.

Nepočítejte ale s tím, že budete po roce šprechtit jako profesionálové. Já jsem se rozhodla udělat si cambridgeské zkoušky, a stejně jsem musela chodit na přípravné kurzy. Co se týče slovní zásoby, měla jsem mezery, protože slov- ník se vám rozroste o výrazy, které používáte ke každodennímu životu, takže je stejně třeba se na takové zkoušky připravit.

Rok v cizině vám ale dá daleko víc než jen jazyk. Na letišti od maminky dostanete poslední pusu na čelíčko, nastoupíte do letadla a najednou jste sami za sebe. Je to trochu risk. Jedete neznámo kam. Tam se setkáte s lidmi, se kterými jste si v minulosti vyměnili jen pár mailů a máte u nich doma dal- ších deset měsíců parazitovat. Já měla neuvěřitelné štěstí a s americkou rodinou jsem si skvěle rozuměla. Vzali mě za vlastní a já jsem jim za to velmi vděčná. Vytvořili pro mě tak příjemné prostředí, že jsem simálokdy zasteskla po domově.

Zapadnout do kolektivu ve škole už je trochu obtížnější. Nejdříve jste středem pozornosti, nováček, trochu atrakce. Po čase ale zájem opadne a je řada na vás, abys- te si vydobyli své místo mezi spolužáky. Mně to trvalo extrémních šest měsíců, než jsem porozuměla americké mentalitě. Mí spolužáci mi ze začátku asi také úplně nerozuměli, a tak jsme si na sebe dlouho zvykali. Když přijedete do cizí země, asi je důležité, abyste se odpoutali od všeho, na co jste zvyklí doma. Hlavně když se vám stane to samé, co mně, a dostanete se do městečka čítajícího tři sta obyvatel. Musíte hodit za hlavu fakt, že v pátek nejdete na party, že si nemůžete vybrat, ve které ze stovek kaváren se odpoledne sejdete s kamarádkou, že tu vlastně není žádná kultura. Musíte se otevřít možnostem, které dostanete. Do všeho jít. Zapojit se do všech aktivit, které nabízí škola. Třeba hrát volejbal, basket nebo závodně běhat.

Žila jsem doslova na venkově. Vím, že to není pro každého, ale tady v Praze si nikdy nezkusíte značkovat telata, což je jeden zmých oblíbených zážitků. K dalším patří třeba porcování čerstvě ulovených bažantů, rodeo, rybaření a kempování. Co se týče americké mentality, i přes to, že mám v USA spoustu kamarádů, není mi nejbližší. Nemám rádamaterialisty a Američané mají velkou potřebu se neustále obklopovat věcmi. Nicméně mám ráda jejich bezprostřednost, také schopnost komunikace a optimismus. V tamní škole jsem se naučila průbojnosti, otevřenosti, ale také stát si za svým názorem. Od lidí jsem se naučila být taková, jaká jsem. Prostě jsem se naučila sebedůvěře.

Vyšlo v časopisu Single, který vydává Gymnázium Postupická v Praze 4.