Hrad, rámy, Vendeta
Zas bude 28. října a zas bude národ upírat zraky k Hradu, dohaduje se, kdo asi tentokrát dostane metál. Jedno je jisto: zase to bude směs osobností, které by si vyznamenání zasloužily tak jako tak, a nechutných pitvorníčků, gubernátorových pomocníčků. Zase se bude pravda mlít se lží do paštiky a ta pak péci ve staroslavných krbech královského paláce našeho Hradu.
Když člověk dnes kolem Hradu našeho projde či projede, vidí především fronty turistů před bezpečnostními rámy. Z hlediska bezpečnosti turistů i Hradu jsou nesmyslné. Z hlediska gubernátora a jeho pomocníčků jsou hluboce smyslné: vyvolávají pocit strachu. Strach je ta síla, která nejspolehlivěji dostane gubernátora znovu na Hrad.
Hradu našeho… Nedávno Hrad vstoupil do současné české poezie
Pondělí Neff způsobem na první pohled nepříliš uctivým. Básník Lubor Kasal napsal poému Dvanáct, hořkou a ironickou parafrázi na stejnojmennou poému ruského neoromantika Alexandra Bloka. U Bloka kráčí městem dvanáct revolucionářů – u Kasala je to dvanáct turistů. U Bloka se před nimi nečekaně ukáže Ježíš Kristus – u Kasala „jde za turistou turista / v bezvědomí bez Krista“. I vstup Hradu do poémy je ironický a deziluzivní. Je to už jen Hrad nafukovací, plastikový, nachystaný na turisty: „Nad řekou skákací hrad / Kdopak by ho neměl rád? / Chraň tě ruka páně zkusit ho rozbourat. / To je taková naše okrasa / hopsá hopsá hopsasa.“
Absurdní bezpečnostní rámy i Kasalovy smutně hopsavé verše pak upomínají ještě na jeden motiv, spojený s reálným nebo imagi-
Úterý Putna
Středa Baldýnský nárním ohrožením národní památky a symbolu státnosti. Nachází se ve filmu V jako Vendeta, natočeném podle komiksu anarchisty Alana Moorea a podle scénáře sourozenců Wachowských. V dystopické budoucnosti Británie vládne hitlerózní kancléř, který přišel k moci díky vzbuzování strachu mezi obyvatelstvem. Vzdoruje jen anarchista v masce dávného katolického teroristy Guye Fawkese. Hrozí vyhodit do vzduchu sídlo parlamentu ve Westminsterském paláci. Nejde mu o to, zničit budovu, ale vyburcovat lidi k odporu. V rozpravě, zda je to správný postup, praví: „Lidé potřebují naději, ne budovy.“
Věru není třeba Hrad bourat. Ani ve filmu V jako Vendeta nakonec nedojde na vyhození Westminsterského paláce do vzduchu. Je „jen“třeba si uvědomit, že ani
Čtvrtek Rejžek Hrad není víc než budova. Že duchovní bytí národa na něm nezávisí. Že pokud si ho gubernátor zarámoval a zalígroval, může si tam zůstat zarámován a zalígrován. Může nabízet své paštiky vybraným hostům, kteří jsou ochotni je konzumovat. Ale duchovní následnictví těch skutečných, trvalých obyvatel Hradu – Václava, Karla, Tomáše, Václava – si tím nezajistí. Zabrání lidem svobodně se procházet po Hradě – ale nezabrání jim svobodně myslet.
(Tento text vznikl před autorovou zahraniční cestou, a tedy PŘED kauzou Brady. A vida…) MARTIN C. PUTNA
Pátek Šustrová Sobota Hanák