Proč si pustit Pustinu
Tuto neděli večer začne HBO vysílat původní českou osmidílnou detektivní sérii Pustina. První díl bude pro všechny zdarma, což ale není ten jediný důvod, proč se na něj podívat.
Vden premiéry bude Pustina na HBO dostupná i bez předplatného a na webovém portálu HBO GO bez registrace. To je dobrá zpráva pro ty, kdo nejsou zákazníky placeného kanálu, ale přesto chtějí zjistit, jak vypadá špička současné české televizní tvorby. A případně se pak těmi zákazníky mohou stát, pokud budou chtít znát pachatele. Což, mimochodem, není na této sérii to nejdůležitější ani nejlepší.
Pustinou se čeští tvůrci hlásí k fenoménu „kvalitní televize“, tedy k pořadům ukotveným zejména v žánru krimi, které nabízejí výrazný přesah a estetickou kvalitu. Severské seriály Zločin či Most nebo americký Temný případ předestřely poměrně široké možnosti, jak vyšetřování temných zločinů proměnit v napínavý a zevrubný průzkum neméně temných spodních proudů ve společnosti a v lidské mysli.
Nyní tento recept poprvé aplikuje český tvůrčí tým – v čele se scenáristou Hořícího keře Štěpánem Hulíkem, světově úspěšným reklamním režisérem Ivanem Zachariášem a etablovanou režisérkou Alicí Nellis. Děj je zasazen do obce Pustina, které hrozí pohlcení hnědouhelnou těžbou. Spíš než na geografické mapě je nutné Pustinu hledat na pomyslné mapě českých traumat: tvůrci sem soustředili snad všechno pochmurné, co lze v české kotlině nalézt. (Možná se v tom ohledu snažili až moc.) V katastru Pustiny se vedle zejících uhelných dolů nalézá ústav pro mladistvé delikventy, kde se rozmáhá šikana a všemožná nezákonnost. Nedaleko též prochází polská hranice, přes niž se dovážejí ingredience k výrobě drog, najdeme tu parkoviště kamionů s bující prostitucí i nedaleké město s vyloučenými lokalitami a varnami pervitinu.
Sama Pustina upadá, její obyvatelé těžko shánějí práci a ke svému domovu ztrácejí vztah. Proto se většině z nich docela zamlouvá návrh těžařské společnosti, která je ochotna štědře zaplatit za jejich vystěhování. Starostka Hana Sikorová je se svým odporem vůči těžbě v menšině, přesto se nevzdává a brání se i vypsání obecního referenda, které by za aktuální konste- lace nedopadlo pro zachování Pustiny dobře. V této situaci se ztratí starostčina čtrnáctiletá dcera Míša a nad Pustinou se začne vznášet přízrak zločinu a jeho možných pohnutek...
Podobenství o rozpadu hodnot
Než dojde k objasnění záhady, vyplave na povrch hodně kalu a jedů a Haně a její starší dceři Kláře mizí i poslední zbytky pevné půdy pod nohama. Znepokojivé a zraňující výjevy se skládají v intenzivní dojem všepohlcující pustiny, díl od dílu přibývají vrstvy zdušených emocí, které dlouho nenacházejí ventil v podobě vysvětlení a pochopení. Pustina je koncentrované podobenství o rozpadu hodnot, které vyklízejí pole bezútěšné mravní a citové prázdnotě. Ale také o naději, že i po té nejpochmurnější zimě přijde snesitelnější jaro. Náladu příběhu podtrhuje zvolená roční doba, v níž se odehrává, i jeho celkové „seversky“melancholické obrazové uchopení.
Velký podíl na tom, že Pustina skutečně splňuje kritéria „kvalitní televize“, mají herecké výkony: exceluje v ní Jaroslav Dušek v roli bývalého středoškolského učitele, kterého duševní nemoc i vlastní chyby připravily o rodinu a učinily z něj jednoho z pode- zřelých. Vynikající jsou Zuzana Stivínová a Eliška Křenková jako matka a dcera Sikorovy, stejně tak Eva Holubová v roli jejich sousedky nebo Petra Špalková jako sokyně Sikorové ve sporu o budoucí osud obce.
Ne vše je na Pustině dokonalé: například příznivci přísné logiky v detektivkách mohou být poněkud zklamáni. A navzdory úctyhodné šíři tematického záběru je osm částí přece jen zřejmě moc na to, aby se tu a tam neobjevila „vata“a nadbytečné ornamenty. Přesto je Pustina něco, co jsme v českém podání na obrazovkách ještě neviděli. A byla by škoda nechat si to ujít.