Zapřáhněte Herky!

Vposledních dnech před zítřejším státním svátkem ve snaze hudbou komentovat aktuální události končívám své poslechové pořady hospodskou nahrávkou Pepíčka Čečila, který s nerozlučnou „fňuknou“pěje staropražskou sprostonárodní odrhovačku s refrénem: „Jdi do hajzlu, ty sajrajte,/ z vočí ti teče maglajz,/ mezi prsty samej nežit,/ s tebou bych nešel na rajz.“

Věnuji ji pomstychtivému, několikrát usvědčenému lháři na trůnu, obklopenému smečkou nestoudných gaunerů bez prověrek a s temnou minulostí. Ano, jistě jste uhodli, takhle odvážně tepu severokorejského vůdce Kim Čong-una!

Abych přišel na jiné myšlenky a pročistil si hlavu od neskutečných činů, jež nyní eskalují, vypravil jsem se v pátek do Salmovské literární kavárny, abych poprvé

Pondělí Neff spatřil a slyšel trio Herky. O jeho existenci jsem se dozvěděl krkolomně až loni koncem roku. To mělo křest první CD Střelnice, věnované Kateřině Trojanové, před třemi roky předčasně zesnulé houslistce a herečce, jejíž otec Václav (ano, ten chartista, syn skladatele atd.) jest mým přítelem, sousedem a občasným kumpánem. Věnoval mi ho a já upadl naznak.

Snad po tisící musím vyvracet iluzi, že kritik je štěstím celý bez sebe, hlavně když může někoho tzv. seřezat. Ne že by si to leckterá vyžilá normalizační nula nezasloužila, ale, věřte nevěřte, daleko větší radost je objevit někoho mimořádně talentovaného a originálního. A přesně ten případ jsou Herky. Ještě nikdy tady nebylo něco takového jako spojení dvou autorek – zpěvaček a hráček na akordeon a heligonku – původně hereček

Úterý Putna

Středa Baldýnský z divadla Cirkus Žebřík, Jany Samkové a Kateřiny Molčíkové s multiinstrumentalistou Pepé Prexlem v úžasných kabaretních šansonech, které v jednom songu umí zároveň dojmout i rozesmát. Až mě mrazí z těch textů, které by jistě pochválili Seifert, Kopta i Suchý: „Odjelo srdce mé, odjelo v dál, tady sníh napadl a zase už ztál. Odjelo srdce mé do cizích krajů. Já tady smutním, o něco si hraju.“Nádhera.

Ten večer jsem si náramně užil a pak jsem začal pracovat. Hned jsem je nabídl Honzovi Burianovi do cyklu Osamělí písničkáři, a kdyby většina rádií (s výjimkou Proglasu), o Radiožurnálu vůbec nemluvě, nezaměstnávala hluchoněmé redaktory po lobotomii, okamžitě po vynikající tvorbě Herek skočí. A jsme doma. Co když ne? Jak se dnes prosadit? Někomu ne-

Čtvrtek Rejžek stačila ani selfíčka u bazénu, že. Jít do soutěže Česko hledá SuperStar? Absurdní. Apeluji tímto na různé pořadatele folkových či jakých festivalů, neváhejte a zapřáhněte Herky. Budete nadmíru překvapeni.

Až budete číst tento sloupek, vězte, že od rána ležím ve spacáku před Matyášovou branou Pražského hradu, abych stihnul zítřejší oslavu. Protáhne mě na ni režisér Jan Kačer, který si pokorně půjde pro metál, třebaže jeho kolegové divadelníci přišli s vynikající peticí Nemůžeme mlčet! Inu, svůj k svému. JAN REJŽEK

Pátek Šustrová Sobota Hanák