Sociální stát podle Silicon Valley

Umožní-li státní instituce, aby se pro společnost staly hlavním informačním zdrojem internetové monopoly, ovládnou je

my, zvětšuje se jejich odtržení od elit, které upřednostňují řešení globálních otázek. Například vMnichově musejí rodiny řešit nedostatek míst v jeslích a školkách, kde celodenní péče může přijít až na 900 eur měsíčně. Přitom mají pocit, že se politické elity těmto problémům nevěnují dostatečně a místo toho se snaží zdůvodnit pozitivní přínos smlouvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství. Argument, že obyvatelé Západu nikdy nežili lépe, platí jen teoreticky.

Globalizace má vítěze a poražené, a kdo z ní těží a kdo nikoli, je vidět – ve většině západních měst jsou nejen elegantní bohaté čtvrti, ale i ghetta podobná třetímu světu. Komu se daří, může si dovolit biopotraviny a péči o své zdraví. Ti, jimž ujel vlak globalizace, se stravují v řetězcích rychlého občerstvení a trpí obezitou.

Obavy z budoucnosti, existenční strach a pocit bezperspektivnosti může sice být subjektivní, ale je reálný. V USA už několik let roste počet sebevražd. Jedním z důvodů je finanční krize v roce 2008. Do roku 2010 přišlo o práci skoro devětmilionů Američanů. Osobní bankroty a nesplněná očekávání se odrazily nejen v lidských tragédiích, ale i ve vyšším počtu případů dobrovolného ukončení života.

Volební trest pro elity

Poté, co se ke stagnaci nebo poklesu platů, chudobě důchodců a masové nezaměstnanosti přidala v Evropě migrace, nespokojenost se zvýšila. Po otevření pracovního trhu odešel do Velké Británie a Irska zhruba milion Poláků. Loni přišel do Německa více než milion migrantů, ale dodnes úřady nezjistily jejich přesný počet. Na obavy z důsledků demografické změny a zátěže pro sociální systémy zareagovaly elity zdůrazňováním přínosu migrantů pro stárnoucí populaci a ekonomiku.

Odpovědí obyvatel jsou výsledky voleb a referend – hlasy v Německu pro AfD, v Rakousku pro svobodné (FPÖ), ve Francii pro Marine Le Penovou, v USA pro Trumpa a ve Spojeném království pro odchod z Evropské unie. Aroganci elit, to, že jim na problémech běžných lidí nezáleží, potvrzuje označení 17,4 milionu Britů pro brexit za projev starších a méně vzdělaných nespokojených už delší dobu. Elity tuto jejich nespokojenost až dosud opomíjely, za což jsou trestány u voleb. Otázkou je, kdo je tím třetím, co se směje.

V Evropě je to v první řadě Rusko, přičemž jeho prezidentu Vladimiru Putinovi nejednotná a roztříštěná Evropa vyhovuje. Jiná situace je v USA, ale hlavní pro- blém je podobný. Jak neúspěšnému prezidentskému kandidátovi za demokraty Berniemu Sandersovi, tak úspěšnému kandidátovi republikánů Donaldu Trumpovi se podařilo oslovit nespokojenou střední třídu útoky na washingtonský establishment a elity.

Sanders prosazuje program, který by i v Evropě bylo možné označit za radikálně levicový – například univerzitní vzdělání zdarma, odstranění velkých bank, zvýšení minimální mzdy, vyšší daně, investice do infrastruktury, zdanění finančních transakcí nebo návrat výroby do USA.

Podpora Bernieho Sanderse

Mentální posun společnosti je vidět na skutečnosti, že Sanderse si oblíbila především mládež a studenti ztotožňující se s jeho programem proti kapitalismu, jenž si koupil a zkorumpoval establishment. Pozoruhodné pak je, že nejvíce Sanderse finančně podpořili internetoví miliardáři ze Silicon Valley. Tato podivnost je však jen zdánlivá, protože digitální koncerny sledují podobný cíl jako Sanders.

Útoky socialisty věřícího v silný stát na washingtonský establishment spojují s mladými miliardáři (jejichž biblí je román Atlasova vzpoura americké libertariánské filozofky Ayn Randové o elitě nezávislé na státu) snahy internetových koncernů o narušení fungování státu, například spor Applu s FBI o dešifrování telefonů teroristů, porušování zákonů taxislužbou Uber nebo obcházení předpisů o hotelových službách webovou firmou Airbnb zprostředkovávající pronájem bydlení.

Sandersovou představou je silně regulující sociální stát, který slouží společnosti. Zájmem Silicon Valley je silný stát, který reguluje ve prospěch monopolního postavení internetových firem; jako příklad uveďme nabídku Googlu zavést v New Yorku přes nepoužívané telefonní budky bezplatný internet nebo podobnou iniciativu Facebooku v Indii, projekt Free Basics, který vláda v Dillí zakázala – v obou případech jde o upřednostnění vlastních služeb a blokování konkurence.

Internetové koncerny jednají se vzdělávacími institucemi a vládami o poskytnutí počítačů zdarma pro výuku ve školách, čímž se snaží převzít roli sociálního státu výměnou za získání informací a vytvoření závislosti na svém hardwaru a softwaru. Proto technologické elity podporují všeobecný základní příjem. Internetový kritik Evgeny Morozov v článku pro britský deník The Guardian napsal, že snahy zavést tento příjem jsou obranou proti možným nepokojům, až stále více lidí začne kvůli automatizaci přicházet o práci.

Všeobecný základní příjem by měl na Silicon Valley tři pozitivní dopady. Za prvé, umožnil by nepracujícím přístup k internetu, a tudíž konzum. Za druhé, stát by převzetím finanční zátěže nepřímo subvencoval digitální kapitalismus a snížil riziko sociálních nepokojů. A za třetí, díky algoritmům by bylo možné odpolitizovat uživatele sociálních sítí a v případě potřeby je „správně politicky usměrnit“.

Likvidace soukromí

Problém, mají-li internetové firmy využívat svou moc politicky, není teoretický, ale ukázal se i konkrétně. Zaměstnanci Facebooku mohou jednou za týden položit otázku, na niž zakladatel firmy Mark Zuckerberg odpovídá. Podle serveru Gizmondo na začátku letošního března zněla, má-li nést Facebook odpovědnost za to, že pomůže zabránit zvolení Donalda Trumpa prezidentem.

Již delší dobu se ví, že algoritmy Facebooku a Googlu ovlivňují vyhledávání, ale tuto manipulaci lze jen obtížně dokázat, přičemž Facebook si svou moc uvědomuje. Každý třetí Američan získává informace výhradně přes Facebook a téměř všechny děti dělají školní úkoly s pomocí Wikipedie. A jak Facebook, tak Wikipedii lze zmanipulovat tak, aby se dospělo k zamýšlenému cíli.

Stát, který umožní, aby pro společnost byly hlavním informačním zdrojem internetové monopoly, skončí v jejich područí a ve spojení s Big Data bude lidské jednání předvídatelné, což představuje moc likvidující poslední zbytky soukromí a svobodné vůle. Podle německého sociologa Haralda Welzera jde o plíživou a ne- násilnou změnu k nové totalitě. Ta se bude snažit jako každá jiná diktatura proniknout do soukromí jedince, protože tímto způsobem lze společnost nejlépe kontrolovat. Na rozdíl od komunismu a nacionálního socialismu tentokrát jde o absolutní totalitu, které kvůli digitálním stopám nelze uniknout.

Anonymita a soukromí jsou dalšími dělícími čarami mezi elitami a zbytkem společnosti. Zuckerberg tvrdí, že díky transparentnosti se budeme více kontrolovat a nebudeme dělat nic špatného, což povede k lepšímu světu. Problém transparentnosti, nezávislosti informací a svobodného internetu však letos ukázal investor rizikového kapitálu Peter Thiel.

Poskytl wrestlerovi Hulku Hoganovi deset milionů dolarů, aby si mohl najmout nejlepší právníky. A ti následně vysoudili na bulvárním serveru Gawker 140 milionů dolarů, protože zveřejnil sexuální video s Hoganem. Gawker musel ohlásit bankrot, což byl hlavní důvod Thielovy pomoci. Chtěl se totiž serveru pomstít za to, že v roce 2007 informoval o jeho homosexualitě. Zuckerberg si pak koupil tři domy sousedící s jeho parcelou, aby si zajistil soukromí, tedy to, co považuje u uživatelů Facebooku za zbytečné.

Sanderse, Alternativy pro Německo, Národní fronty či referenda o brexitu je především reakcí na rozpad sociálního státu na základě tržní ekonomiky jako formy organizace společnosti

Reakce na rozpad

Úspěch Trumpa, Sanderse, AfD, Národní fronty či referenda o brexitu jsou v první řadě reakcí na rozpad sociálního státu na základě tržní ekonomiky jako formy organizace společnosti. Sociální stát se netýká jen přerozdělování peněz, ale jsou to i instituce, mentalita a společný příběh. V Německu je dnes více než třetina žáků neněmeckého původu, a proto bude zřejmě třeba najít nový.

V USA byla chudoba dlouho považována především za problém Afroameričanů, což byl důvod, proč bílá většina nebyla ochotna financovat sociální stát. S nárůstem počtu migrantů do Evropy se její společnosti stávají heterogenními a je otázkou, jak dlouho vydrží ochota financovat sociální systémy, z nichž mají prospěch především nově příchozí.

Úspěchy populistů varují a vyplývá z nich, že západním demokraciím chybí nová definice sociálního státu na základě tržní ekonomiky pro 21. století. Pokud se EU nereformuje, aby se s ní její občané mohli identifikovat, zanikne. A role sociálního státu musejí zůstat v kompetenci státních institucí a jejich demokraticky volených zástupců, a nikoliv soukromých globálních internetových koncernů.