Mediální hvězda Dolly

Když se narodila klonovaná ovečka Dolly, jeden z jejích tvůrců Ian Wilmut pracoval na zahrádce. Tak to vylíčil časopisu New Scientist. Proč nesledoval na vlastní oči okamžik, který změnil možnosti biologie? Protože Dolly byla jedním z 277 pokusů, který vedl k 29 březím ovcím, z nichž jediné se narodilo mládě. Kdyby Wilmut napjatě čekal u každého experimentu, zahrada u domku ve vesnici Roslin u skotského Edinburghu by mu zarostla plevelem.

Od té doby uplynulo už dvacet let – i když „oficiální výročí“bude až příští rok. V únoru 1997 vědci oznámili narození ovečky Dolly v časopise Nature. Do té doby ji pozorovali a také psali patentové přihlášky na techniku klonování.

Mládě tří „matek“

V laických představách je klonování savců jakousi „konstrukcí umělých tvorů“, případně rovnou lidí. Což je nesmysl. V tomto případě jen vědci dokázali v laboratoři využít základní principy zrodu života, které probíhají v přírodě.

Klonování je pojem používaný pro nepohlavní rozmnožování. Zcela běžné je u rostlin, příkladem je rozmnožování brambor z hlíz. Jde o to, že jedna rostlina předá svým „potomkům“všechny své genetické vlastnosti, nespojují se zde vlastnosti „rodičů“.

Savci se přirozeně rozmnožují pohlavně: do jádra samičího vajíčka vnikne samčí spermie a vznikne zárodek, jehož polovina chromozomů pochází od otce a polovina od matky. Z něj se pak narodí mládě, které má v buňkách chromozomy od obou rodičů. Avšak vědci ve Skotsku vymysleli postup, při němž není žádná spermie zapotřebí. Ze samičího vajíčka odstranili původní jádro a na jeho místo vnesli jádro z jiné buňky. Vypomohli si chemikáliemi i elektrickým proudem a vznikl zárodek. Je úplně stejný jako každý jiný, jenom všechny chromozomy získal pouze od jednoho „dárce“buňky. Toto embryo implantovali jiné samici (náhradní matce), která mládě donosila a porodila.

Kdybychom chtěli používat zaběhnutou terminologii, řekli bychom, že Dolly měla tři „matky“. Tou první byla ovce, která poskytla buňku pro získání genetického materiálu. Říká se jí obvykle dárkyně DNA. Druhou byla samice, od níž vědci vzali neoplozené vajíčko, z něhož genetický materiál odstranili. A do třetice se jako matka (či náhradní matka) dá označit i ovce, jíž vědci vzniklé embryo implantovali a která je donosila a porodila.

Ale takhle to není nutné: mládě může mít i jednoho „otce“(dárce buňky, z něhož se vezme DNA), anebo může být „matka“třeba jen jedna, pokud byla jediná samice současně dárkyní DNA, vajíčka i náhradní matkou. Používat zaběhnutou terminologii o „mateřství“a „otcovství“tady přestává dávat smysl. Ale to je to nejmenší.

Vojáci pro diktátora nebudou

Dolly není úplně prvním klonovaným savcem, i když se to občas říká. Zprávy o pokusech klonovat savce se objevily už dříve, například sovětští výzkumníci informovali v tamním časopise Biofizika roce 1987 o tom, že klonovali myš. Světoví vědci tomu nevěnovali zvláštní pozornost už proto, že rusky nečetli. Pak švédský veterinář Steen Willadsen s již zmiňovanými Ianem Wilmutem a Keithem Campbellem z Roslinského institutu klonovali v roce 1995 ovce pojmenované Megan a Morag. Podstatné však je, že DNA pro všechny tyto klony, pro myš i ovce, pocházela z buněk embrya. Pro vědu to bylo fascinující, ale média a veřejnost téměř nic nepostřehly.

Dolly však představovala úplně jiný kalibr. Stala se prvním savcem klonovaným z buňky dospělého jedince, v tomto konkrétním případě ze zmrazené buňky odebrané z vemene šestileté ovce, která dokonce byla v době klonování již mrtvá. Když se zpráva v roce 1997 rozšířila, nastalo mediální peklo.

„Parkoviště před ústavem bylo plné televizních přenosových vozů se satelitními anténami. Říkal jsem manželce – vydrž, do podzimu na tohle všichni zapomenou,“vzpomínal letos Wilmut pro New Scientist. Nestalo se tak.

Média nejvíc zajímalo, jestli je možné klonovat lidi. Wilmut i Campbell říkali, že teoreticky ano, ale že se jim takový nápad nelíbí a určitě na něm nebudou pracovat. Přesto se vmédiích objevovaly fantastické a nerealistické představy. Asi nejhloupější byla ta, že si diktátoři takto naklonují poslušné vojáky. Připomeňme, že klonování není vytvářením umělých lidí s naprogramovanými vlastnostmi. Je to prostě typ rozmnožování, při němž se no- vému jedinci předávají všechny už existující geny někoho jiného. Kdyby tedy někdo chtěl naklonovat bojovníky, musel by nejdřív najít nějakého ze svého pohledu ideálního, odebrat mu odpovídající počet buněk, pak sehnat obrovský počet ženských vajíček, slušnou laboratoř a schopné biology a gynekology, najít odpovídající počet náhradních matek, které vzniklé zárodky donosí a děti porodí. Pak by ještě čekal nějakých dvacet roků, až narozené děti dorostou, unesou pušku a naučí se řídit tank. Jestli ale budou opravdu chtít bojovat za příslušného diktátora, a jestli ten diktátor vůbec ještě bude u moci, se stejně nedá předvídat.

Ba ne, tahle témata nechme filmařům a vraťme se do reality. V ní zákony ve spoustě zemí světa neumožňují takzvané reprodukční klonování lidí, tedy takové, které by vedlo k narození dítěte. A navíc se ukazuje, že klonovat primáty (tedy i lidi) podobně, jako to šlo s Dolly, je neobyčejně obtížné. Dá se vytvořit klonované embryo, ale donosit z něj mládě se nějak nedaří.

Zemřela mladá

Dolly běžným způsobem postupně porodila šest jehňat. Ale zemřela předčasně. V roce 2002 se ukázalo, že trpí artritidou – zánětem kolenního a kyčelního kloubu na levé zadní noze. Toto onemocnění se obvykle vyskytuje až u starších zvířat. Později se u Dolly rozvinulo infekční poškození plic, takže v únoru 2003 její život předčasně ukončila smrtící injekce. Bylo jí šest a půl roku; přirozené dožití pro její živočišný druh bývá až dvanáct let.

Několik roků vedli vědci spory o to, jestli příčinou jejího úmrtí bylo předčasné stárnutí. Jelikož se narodila z buňky dospělé ovce, bylo podezření, že bude žít kratčeji o čas, který už „odžila“dárkyně DNA. Avšak jiná klonovaná zvířata nepotvrdila hypotézu o kratším životě klonů. Naopak se prokázalo, že jádro buňky odebrané staršímu živočichovi prodělá po vlo- žení do vajíčka neuvěřitelné „přeprogramování“a začne fungovat, jako by pocházelo ještě ze zárodku. Narozená zdravá klonovaná mláďata pak obvykle žijí stejnou dobu jako běžná zvířata.

Ale proč předčasně zemřela Dolly? Zdá se, že doplatila na slávu. Žila sice obklopena veškerou péčí, avšak z bezpečnostních důvodů pouze ve stáji, neběhala po venku, což pro ni bylo nepřirozené. Právě zvířata žijící v uzavřeném prostoru častěji trpí artritidou i poruchami dýchání…

Klonování už přivedlo na svět tisíce zvířat, pokusných pro vědce i takových, které potřebovali zemědělci pro své chovy. Zato na předpokládané uplatnění tohoto postupu v medicíně zatím nedošlo.

Velké plány

Když vědci začínali s klonováním ovečky Dolly, uvažovali o využití této techniky při přípravě léků pro lidi. Tehdy se čekalo, že vědci ve velkých hospodářských zvířatech pozmění geny tak, aby se v jejich těle vytvářely proteiny potřebné pro výrobu preparátů na léčení lidí. A klonování by se hodilo pro rozmnožování takto užitečných zvířat, aby by se jejich schopnosti neztratily. Tahle idea se však nenaplnila; jako efektivnější se ukazuje postup, při němž se léčivé látky vytvářejí v geneticky upravených bakteriích – takto vzniká třeba inzulin, který se pro cukrovkáře dříve bral z těl zvířat na jatkách.

Nesplnila se ani představa, že klonováním se budou vytvářet několikadenní lidské zárodky, z nichž se odeberou kmenové buňky, které by měly být pro daného člověka léčivé. Postup dostal název terapeutické klonování. Zdiskreditoval jej však jihokorejský profesor U-sok Hwang, který v roce 2004 oznámil, že takto vytváří lidská embrya a odebírá z nich buňky pro konkrétní pacienty. Ale Hwang si výsledky přibarvoval či úplně vymýšlel. Až v posledních letech se zase objevují zprávy o úspěšných experimentech v terapeutickém klonování, ale obor je stále na začátku. Navíc se teď vědci snaží spíše použít kmenové buňky dospělého pacienta, ne klonovaného embrya.

Teď je tedy tato technika v praxi nejužitečnější při rozmnožování cenných zvířat. Evropa je zdrženlivá, ale například americká společnost Crestview Genetics nebo argentinská Kheiron Laboratories klonují koně pro sport, zejména pro koňské pólo. Firma ViaGen z texaského Austinu kromě koní (za 85 tisíc dolarů) naklonovala i tisíce kusů skotu, prasat, koz či ovcí (za ceny o řád nižší). Farmáři mají obvykle zájem o kopie svých nejlepších zvířat pro chov. Běžní lidé si zase objednávají klonování svých psů a koček.

A ještě jedna změna. Místo o „klonování“dnes odborníci raději mluví o „přenosu jader somatických buněk“, což je pro veřejnost dostatečně nesrozumitelné, takže to nevyvolává negativní emoce.

Když vědci začínali s klonováním ovečky Dolly, uvažovali o širokém využití této techniky při přípravě léků pro lidi. Tahle jejich představa se však ještě nenaplnila.