Hrát na bicí ze sýra už nikdy nebudu
Nizozemský bubeník Han Bennink (74) proslul jako průkopník evropského free jazzu. Znám je i smyslem pro hudební humor. Pražskému publiku zahraje 12. listopadu v klubu FAMU jako jedna z hvězd festivalu Alternativa.
LN Umíte tradiční, swingující jazz a psané kompozice, volnou improvizaci i všechno mezi tím. Chce to „přepnout“muzikantské myšlení, nebo jde o přirozené cítění?
Je to naprosto přirozené. Odjakživa, pokaždé a s každým hraji tak, jak cítím. Nemusím se nijak naladit, prostě následuji muziku.
LN Než jste se začal věnovat free jazzu a avantgardě, hrával jste s jazzovými velikány jako Son- ny Rollins a Wes Montgomery. Změnila tato setkání váš přístup k muzice?
To samozřejmě ano. Každý, s kým jsem spolupracoval, nějak ovlivnil můj způsob hraní. Vždy jde o vzájemnou intuitivní interakci, která ve vás zanechá nějakou stopu.
LNV šedesátých letech jste se podílel na vytvoření konceptu „instantního komponování“. Bylo tím míněno totéž, co kvůli rozlišení od improvizace na dané téma, třeba na akordy jazzového standardu, někteří dnešní muzikanti nazývají „kompozice v reálném čase“?
Pokud vím, tohle slovní spojení vymyslel pianista Misha Mengelberg a považoval ho spíše za synonymum. Misha je vynikající improvizátor a svým improvizacím prostě říkal instantní kompozice.
LN Je rozdíl, když hrajete napří- klad s Urim Cainem, se kterým jste spolupracoval epizodně, nebo právě s Mishou Mengelbergem, spoluhráčem po několik dekád?
Uri je Uri aMisha je Misha. Na čase, na délce spolupráce, na tom, jak dobře se známe, u mě při hraní vůbec nezáleží. Každý koncert jako kdybych začínal znovu od nuly.
LN Proslul jste tím, že zahrajete doslova na všechno, třeba na podlahu nebo na židli. Co si přivezete do Prahy? Plánujete najít něco na místě koncertu?
Doufám, že do Prahy si přivezu paličky, kartáček a dobrou náladu. Možná, že na pódiu nebo v zákulisí objevím nějaké „objets trouvés“, ale záměrně po nich pátrat nebudu.
LN V rámci instalace Waltera Willemse v torontském Muzeu současného umění jste hrál i na bicí soupravu ze sýra...
Šlo o pěknou pitomost a štve mě to! Mám lepší věci na práci než hrát na bubny ze sýra. Jsem Nizozemec a víte, jak nám občas cizinci urážlivě přezdívají? Cheeseheads, sýrové hlavy. Okolnosti mě jednou donutily, abych na sýrový nesmysl zahrál. Ale odmítl jsem to zopakovat, i když jsem dostal nabídku od opravdu známého amerického televizního pořadu. Je mi vážně líto, že se záznam té stupidní show objevil na YouTube.
LN Jste nejen hudebník, ale i výtvarník. Vnímáte souvislost mezi svou muzikou a výtvarným uměním? Ostatně často se říká třeba „socha má rytmus“.
Jsem naprosto přesvědčen, že propojení mezi vizuálními a hudebními aspekty existuje. Už proto, že obé může pocházet z jedné hlavy, která je v tomto případě navíc moje. Muzika se na sebe může podívat.
Autor je hudební publicista