Lepší, lidštější století je naší povinností
Každoroční Mezinárodní den náboženské svobody (27. říjen) je připomínkou, že svoboda náboženství anebo víry (přesvědčení) není ani samozřejmou realitou, ani širokým vítězným mezinárodním trendem. Právě naopak, tendence je negativní. Tato základní univerzální hodnota je v současnosti vážně omezována nebo atakována ve většině států světa, reprezentujících 74 procent celkové populace (Pew Study Center Report, 2013). Tento den rovněž připomíná těžkou, dlouhou, často krvavou cestu od otroctví, hlubokého společenského rozděle- ní, sektářské nenávisti a násilného utlačování k svobodným, pluralitním a tolerantním společnostem, které respektují vládu zákona, základní lidská práva a univerzální hodnoty. Žádná není ideálním modelem, ale postupně se učíme. Není to jednoduchý, přímočarý proces. Mnoho národů, společenství, lídrů a vlád v Evropě, Asii, Africe, v Americe, Austrálii a Oceánii se snaží zlepšit kvalitu demokracie, přijmout a chránit tyto principy a hodnoty. Početní diktátoři, autokratické režimy a násilné skupiny usilují o opak.
Více než 84 procent světové populace vyjadřuje svou příslušnost k náboženství. Ale svoboda náboženství anebo víry se netýká jen jich. Je pro všechny, neboť pokrývá ateisty, agnostiky, každého. Právo na svobodu myšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení se váže na svobodu projevu, shro- mažďování a na další důležitá občanská a politická práva. Je lakmusovým testem veškerých lidských práv. Protože kde není náboženské svobody, tam chybějí i další občanské svobody. Bez náboženské svobody nelze tvořit kulturu lidské důstojnosti.
Bude století genocid pokračovat, nebo skončí?
Svoboda není bezúčelová a nepřežije bez sdílené zodpovědnosti. Proto se požadavek na větší náboženskou svobodu implicitně váže na aktivní angažovanost náboženských představených a komunit pro mír, spravedlnost, lidskou sounáležitost a solidaritu. V 21. století je to nezbytné. Od systematické likvidace 1,5 milionu Arménů v rámci osmanské říše, která představuje první uznanou genocidu 20. století, prošlo lidstvo podobnými horory na náboženské, etnické, národní nebo rasové bázi v mnoha částech světa – v nacistických a sovětských koncentračních táborech, gulazích a masových hrobech, v Kambodži, Rwandě, Bosně... Slib „nikdy více!“z norimberského tribunálu v roce 1946 byl porušován opakovaně, znovu a znovu. Příliš často jsme opustili závazek zabránit genocidě nebo nelidskému zacházení. Fakticky jsme opustili lidi v nouzi, pronásledované pro náboženství, přesvědčení, rasu, etnický původ – jejich lidskou identitu.
Současné systematické vraždění, mučení, zotročování, únosy, znásilňování a pronásledování příslušníků náboženských a etnických menšin na územích ovládaných ISIS reprezentuje právě tento typ největšího zločinu – genocidu. Tento postoj byl silně vyjádřen parlamentními orgány Rady Evro- py, Evropské unie, Spojených států, Velké Británie a Austrálie a dalších institucí nebo organizací. Proto je aktuální a alarmující otázka: bude století genocid pokračovat, nebo skončí? Které skupiny a území budou likvidovány po křesťanech, jezídech, šíitských muslimech a jiných komunitách v Iráku a Sýrii? Odpověď na tuto otázku je pro budoucnost klíčová a odhodlání pro změnu vývoje je rozhodující.
Lepší, lidštější století je naší morální povinností! Chceme-li sdílet klidnější a lepší časy, musíme zabránit opakující se tendenci návratu nelidskosti. Znamená to zastavit pronásledování nevinných lidí, pomoct umlčeným a bezbranným obětem, postavit pachatele zločinů před spravedlnost. Lhostejnost, nevědomost a strach pomáhají fanatikům a pachatelům zločinů; naše mlčení zraňuje oběti.