Co musí u nezletilého schvalovat soud
Plně svéprávným se člověk stává zletilostí, které se obecně nabývá dovršením osmnáctého roku věku. To ovšem neznamená, že by do 18. narozenin byl jedinec nesvéprávný. Má se za to, že každý nezletilý je způsobilý k takovým právním jednáním, která jsou co do povahy přiměřená rozumové a volní vyspělosti nezletilého jeho věku. S dopadem této složité právní formulace se setkáváme každodenně. Děti běžně samy nakupují v obchodě, uzavírají přepravní smlouvu, dávají a přijímají vánoční dary.
Zákon umožňuje, aby plnou svéprávnost získalo dítě mezi 16. a 18. rokem věku, pokud osvědčí schopnost samo se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s takovým návrhem souhlasí jeho zákonný zástupce (obvykle rodič). K přiznání plné svéprávnosti také může dojít povolením uzavřít manželství, byť v praxi k podobnému řízení, v němž rozhoduje soud, dochází naprosto výjimečně.
I dítě má právo vyjádřit se u soudu
Některá právní jednání ale mohou činit jen plně svéprávní jedinci. Obvykle jde o kroky, k nimž je zapotřebí písemná forma a zápis do některého z veřejných rejstříků. Nejčastějším právním jednáním, které nezletilé dítě nemůže činit samo, jsou smlouvy o převodu nemovité věci, které se následně vkládají do katastru nemovitostí.
Smyslem právní úpravy je ochrana práv a zájmů nezletilého dítěte samotného, nikoliv komplikace, kterou musí jeho zákonní zástupci absolvovat. Postupuje se podle zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Pro řízení je příslušný okresní (v Praze obvodní) soud podle bydliště dítěte. Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, jímž soud zpravidla jmenuje orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo advokáta. Soud vždy provádí dokazování, v němž chrání zájmy dítěte. Například pokud dítě zdědilo rozpadající se objekt, na jehož rekonstrukci nejsou peníze.
V řízení má soud povinnost zjistit názor dítěte na věc, o niž se řízení vede. Pokud je dítě ve věku, v němž je schopno vlastního vyjádření, soud (soudce sám nebo prostřednictvím opatrovníka) mu vysvětlí situaci a pokusí se zjistit jeho postoj k projednávané věci. O dítěti starším dvanácti let zákon soudí, že je již dostatečně vyspělé, aby se vyjádřilo samo před soudem. Schvaluje-li soud jednání takto starého či staršího dítěte, měl by ho k věci vyslechnout a neměl by jeho názor na výsledek řízení jen tak bez dalšího pominout.