Padesát odstínů manipulace

Vždyť proč by si nemohl kandidát na poslance, senátora, nebo třeba prezidenta dovolit to samé, co výrobce pracího prášku, ovesných vloček, nebo třeba dětských plenek? Víc než palčivé otázky zvlášť v letošním vyhroceném klání o Bílý dům, kde na sebe kandidáti házejí i nálepky manipulátorů. A samozřejmě mnohem horší.

Z manipulace ve prospěch demokratické kandidátky Hillary Clintonové byla obviněna i vyhledávací jednička Google. Prý při zadávání jejího jména automatický našeptavač nedoplňoval nega- tivní slovní spojení, zatímco u Donalda Trumpa jen a jen špínu. Firma, jejíž zaměstnanci jsou sponzory demokratů, se brání, že do systému nijak nezasahovala.

Mnoho odpovědí, nebo alespoň vodítek přinesl jeden ze zakladatelů behaviorální ekonomie a spoluautor populární knihy Šťouch (Nudge) Cass Sunstein. V článku příznačně nazvaném Padesát odstínů manipulace tvrdí, že manipulativní je postup, který dostatečně nemíří na schopnost lidí se samostatně rozhodovat.

Vysvětluje, že například dobrá reklama a marketing umožní lidem se rozhodnout a mít z toho vnitřně dobrý pocit, že udělali to nejlepší, co mohli. Oproti tomu manipulace bere lidem svobod- nou vůli a vnucuje jim jediný správný výsledek.

Pro bývalého „regulatorního cara“prezidenta Obamy neboli šéfa amerického úřadu pro regulaci a informace je to dost zásadní moment. Právě metoda „pošťuchování“k lepším rozhodnutím, kterou vymyslel s kolegou Richardem Thalerem, bývá kritizována jako manipulativní. Rozdíl, na který Sunstein poukazuje, vlastně říká, že nás nikdo nemanipuluje, pokud o tom víme a můžeme udělat cokoliv jiného. Prostě stačí jen trochu pošťouchnout.