Sportovci vysedávající za stolem

Poker je sport. Ať chcete nebo ne. Nejde o to, že vítěz November Nine, tedy finále Světové série pokeru, která skončila včera, si vydělal osm milionů dolarů (v přepočtu asi 196 milionů korun). A to dokáží během jednorázové akce jen ti nejlepší sportovci. Hráč pokeru především musí v mnohém podstoupit to samé co kolegové „v pohybu“z jiných odvětví. Má kompletní realizační tým, který zahrnuje vedle trenéra či mentora i psychologa, a špičkoví hráči mají i svého kondičního trenéra.

KARTY

Například Čech Vojtěch Růžička, který na November Nine skončil jako nejlepší neamerický hráč pátý a získal v přepočtu 48 milionů korun, přiznal, že náročnější než na psychiku je poker kupodivu na fyzičku. Někdy totiž u stolu musejí hráči vydržet sedět několik dní v kuse po dvanácti hodinách. A proto řada z nich chodí každý den do posilovny nebo běhat a najímá si specialisty na zlepšování kondice.

Navíc poker hrají na nejvyšší úrovni jen samí profesionálové, kteří mu věnují většinu svého času. Musí se neustále vzdělávat, aby dokázali „číst“kombinace a strategie svých soupeřů. V Česku je takových profesionálů, kteří si vydělají minimálně 1000 dolarů měsíčně (24 500 korun), zatím jen zhruba třicet. Na celém světě jsou jich však desítky tisíc.

Odpůrci myšlenky pokeru jako sportu sice mohou namítnout, že se jedná spíše o hazard, protože v něm hraje velkou roli náhoda. Jenže ta rozhoduje i v mnoha dalších sportech, kde vás o vítězství může připravit sebemenší maličkost. Třeba když vám selže motor v F1, což jezdec mnohdy ovlivní jen těžko.

Rozdíl mezi dobrým a špatným hráčem pokeru je navíc rozeznatelný podle jeho dlouhodobých výsledků.

Přední hráči jsou špičkovými matematiky a analytiky.

A ještě jedna věc dělá z pokeru sport – jeho sledovanost. Vždyť třídenní November Nine, který se konal v úvodu tohoto týdne, sledovalo na televizním kanálu ESPN Sport nejvíce diváků za poslední půlrok. Každý hrací den v průměru 88,7 milionu.