Koruna v. brexit

Británie ukázala, v čem bude v EU nejvíc chybět

Parlament může učinit vše, kromě toho udělat z muže ženu či z ženy muže. Jedno ze základních pravidel britské ústavnosti poměrně jasně vyjadřuje, proč včera Vrchní soud v Londýně rozhodl, že bez hlasování ctěných poslanců z Anglie, Walesu, Skotska i Severního Irska nemá vláda Theresy Mayové co vystupovat z Evropské unie. A to i přesto, že k tomu má posvěcení všelidového hlasování.

Jak to tak v nejstarší evropské parlamentní demokracii už bývá, nic není jednoduché. Změnu pohlaví si už dnes představit jaksi dokážeme, něco jako ústava v kontinentálním pojetí ve Velké Británii fakticky neexistuje a celý stojedenáctiodstavcový rozsudek se do hloubky zabývá řadou i poměrně legislativně-technických otázek. Princip ale v podstatě leží v suverenitě koruny přenesené do parlamentu, který jako jediný měl pravomoc do nadnárodního souručenství vstoupit, vyhlásit referendum o vystoupení a je nadán i pravomocí EU opustit. Na rozdíl od kabinetu, potažmo ministra zahraničí.

Lpění na královské prerogativě se může ve 21. století zdát jako poněkud zvláštní pojetí demokracie. Nicméně právě ctění základů právního řádu, který ostatně dal světu pojem vláda práva, a to i v podobně vypjatých situacích, je jedna z největších hodnot ostrovního království pro Evropu. K doktríně parlamentní suverenity ušli Britové dlouhou cestu a stála poměrně hodně, včetně hlavy nebohého Karla I. Stuarta. A není žádný důvod ji opouštět jen proto, že se zrovna nějaký premiér nechal spolustraníky dotlačit k hlouposti, kterou mu v návalu vášně odhlasovali voliči. Parlament jako suverén brexit po důkladné rozpravě nejspíš stejně schválí při zachování všech náležitostí. Kéž by tak fungovala celá EU. Jan Klesla