Lovec pokladu sv. Maura: Čechy jsem okrást nechtěl

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR LN zpovídaly Američana Dannyho Douglase, který přispěl k nálezu cenného relikviáře z 13. století

PRAHA Přesně před jedenatřiceti lety, 7. listopadu 1985, mělo dojít k podpisu dohody mezi tehdejšími československými úřady a Američanem Dannym Douglasem. Lovci pokladů měla změnit život. Jenže se tak nestalo.

O dva dny dříve totiž kriminalisté v záři provizorního osvětlení vyhrabali z podlahy hradní kaple v Bečově nad Teplou poklad – zlatý relikviář svatého Maura, jenž se stal druhou nejcennější památkou na českém území, hned po korunovačních klenotech.

Tehdejší režim brzy vytvořil legendu – lačný americký překupník chtěl malou zemi obrat o poklad a obohatit se.

Nyní Douglas žádá, aby Česko oficiálně uznalo jeho klíčový podíl na nalezení relikviáře. A snaží se ze sebe smýt nálepku zloducha. „Tvrdí, že jsem lhal, že jsem chtěl Čechům vzít poklad,“říká šestasedmdesátiletý muž. „Mám jednoduchou prosbu: opravte ten příběh, který stvořila komunistická propaganda,“podotýká.

LN a serveru Lidovky.cz se podařilo shromáždit dokumenty a vzpomínky přímých aktérů be- čovského nálezu, včetně Douglase, a zrekonstruovat celý příběh. Především padá 30 let tradovaný mýtus, podle kterého si měl Douglas koupit památku za 250 tisíc dolarů a následně ji se ziskem prodat do muzea či soukromé sbírky.

Pověst Indiana Jonese

Douglas, muž s americkým občanstvím, žil, stejně jako dnes, ve Vídni, kde vyráběl krmivo pro zvířata. Vedle toho měl pověst jakéhosi reálného Indiana Jonese. V minulosti se mu povedlo objevit cenné umělecké předměty značné hodnoty. V mládí pracoval jako překladatel pro americkou armádu na známém hraničním přechodu v Berlíně Checkpoint Charlie. „Viděl jsem utrpení lidí na druhé straně hranice a naučil jsem se mluvit jazykem, který chtěl komunistický režim slyšet,“vzpomíná Douglas.

To všechno byly důvody, proč mu Christian Beaufort-Spontin, potomek šlechtického rodu, který musel po druhé světové válce opustit západní Čechy kvůli kolaboraci s nacisty, pověděl o vzácném relikviáři svatého Maura.

Beaufortové se považovali za jakési ochránce svatého pokladu a poté, co schránku převezli na konci 19. století na český zámek v Bečově nad Teplou, chovali ji v tajnosti. Na začátku druhé světové války raději Heinrich Beaufort-Spontin, Christianův děd, zakopal relikviář v hradní kapli na Bečově. Pokračování a rozhovor s Dannym Douglasem na straně 4 Poznámku čtěte na straně 10