Jak se vlastně ten chlap jmenuje?

Asi bych mu v záplavě muziky, která se k nám prostřednictvím internetu dostává, nevěnoval před těmi třemi lety pozornost, nebýt jeho jména. Vykouklo na mě tehdy na nějakém hudebním portálu a já se neubránil smíchu: Chet Faker. Pobavila mě ta trojjedinost významu. Jednak odkaz ke slavnému jazzovému muzikantovi Chetu Bakerovi, jednak souvislost s anglickým „fake“(podvod), a nakonec i význam, který doceníme jen my Češi. Protože označení, jakoby vycházející z nejrozšířenější anglické čtyřpísmenné nadávky metodou piš, jak slyšíš (a čti, jak je napsáno), rodilí mluvčí sami od sebe nepochopí. Když jsem si pak opatřil Fakerův debut Built On Glass, chytila mě i jeho muzika, ve které elektroniku krásně doplňuje soulový odkaz.

Teď je ale Chetu Fakerovi konec. Ne, nehledejte za tím nic existenciálního. To jen tenhle osmadvacetiletý australský muzikant začátkem září ohlásil, že se vrací ke svému původnímu jménu Nick Murphy. A aby zprávu podpořil činy, nejprve vydal novou skladbu Fear Less a koncem minulého týdne se ohlásil další novinkou Stop Me (Stop You), jež jako první singl anoncuje vydání nového alba.

Čert ví, co se v Chetu Fakerovi hnulo, že ten malebný pseudonym opustil. Je to vlastně bláznivé, protože teď patrně dost dlouho budemuset původní „obchodní značku“stejně uvádět společně se svým staronovým jménem. Je to vlastně stejné, jako kdyby se mávnutím kouzelného proutku česká popová scéna najednou zalidnila jmény Vladimír Štancl, Vojtěch Pytlík, Ivan Varga, Lucianna Krecarová, Hana Zaňáková nebo Olga Pytlounová (za domácí úkol si můžete doplnit, kdo je kdo).

Každopádně: na tuctové jméno Nick Murphy patrně zvědavé posluchače nenaláká. Bude muset mluvit jen muzikou. Ale tu on umí.