První velké sólo pro mistra art deca
Sochař Jaroslav Horejc (1886–1983), autor soch i památníků po celé republice, se celoživotní prezentace své tvorby nedožil. Nyní se poprvé (do konce ledna) představuje jeho souborné dílo v Domě U Kamenného zvonu v Praze. Kurátorka Olga Malá popisuje životní osudy umělce.
LN Jaroslav Horejc pocházel z rodiny pražského hodináře. Na první pokus ho přijali do sochařského ateliéru na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Co ho v počátcích jeho tvorby nejvíc ovlivnilo?
Zajímal se o řecké sochařství, kulturu Etrusků či Sumerů. Měl moc rád italskou renesanci, do Itálie se vypravil několikrát. V době studií ho samozřejmě hodně ovlivnila secese. Na naší výstavě je jedna z jeho nejznámějších soch, Orfeus z roku 1908, kde Horejc použil typické secesní linie. Později se zajímal o práce německého sochaře Franze Metznera (1870–1919), který byl tehdy hvězdou středoevropské scény.
LN Jeho série čtyř skleněných váz reprezentovala Československo na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925. Čím porotu tak okouzlil?
Je to velmi dobrá ukázka jeho oblíbených témat a řemeslné preciznosti sklářů z Kamenického Šenova. Horejc navrhl čtyři motivy, inspirované mimo jiné Kanaánem, zemí blahobytu a plodů. To byl pro něj předobraz světa, do kterého se stále vracel, kde je krása a ladnost. Horejc byl celý život solitér, držel si svůj styl, který jeho současníkům mohl připadat zpátečnický. Až v 60. letech, kdy se historici zabývali významem art deca pro dějiny umění, tak se o něm začalo mluvit jako o mistrovi art deca. V roce 1998 se konala v Praze velká výstava České art deco 1918–1938, kurátorka Jana Horneková ho tehdy označila jako hlavního představitele tohoto stylu.
LN Zajímavou kapitolou jeho tvorby jsou pomníky a památníky. Jedním z nich je kaple J. A. Komenského v Naardenu nebo památník odbojářům ve Dvoře Králové. Jak rozlišoval volnou tvorbu a zakázkovou?
Nejlépe se dá ten jeho vnitřní rozpor ilustrovat na reliéfech pro budovu Tabákové režie v Praze, kde zobrazil Masaryka v pracovně nebo sám sebe. Je to precizně, řemeslně zvládnuté, ale on sám s tou zakázkovou tvorbou asi spokojený nebyl, tohle si zapsal:„Neviděl jsem v tom vyjádření své fantazie. Takové motivy mi neu- možnily naplno vyslovit, co jsem cítil. Když jsem chtěl, dokázal jsem to. Vždyť jsem vyšel a vycházel ze života a dělal realismus, ovšem zidealizovaný.“
LN Horejc vyučoval třicet let na své alma mater. V roce 1949 byl ale vyhozen. Co se tehdy stalo?
Po Únoru proti němu vystoupili členové studentského akčního výboru a byl z kádrových důvodů odsunut na nucenou „dovolenou s čekatelným“. Horejc byl sochařem buržoazní prvorepublikové klientely, prý připomínal anglického dandyho, což svazáky samozřejmě dráždilo.
Dojímavý je dopis, který napsal Horejc, když mu bylo 83 let, ministrovi kultury: „Neměl jsem Vystudovala dějiny umění na FF UK. Od roku 1987 pracuje v Galerii hlavního města Prahy. Je kurátorkou sbírky plastiky a připravila desítky výstav současného umění mapujících dění na domácí i zahraniční scéně. dosud možnost ukázat na výstavě výsledky své šedesátileté práce, ani k 75. narozeninám, ani k 80. narozeninám mi nebyla povolena výstava životního díla – ani v rozsahu, jak jsou povolovány studentům, dva nebo tři roky po absolutoriu.“Po roce 1969 byl sice rehabilitován, ale velké výstavy ani monografie se až do své smrti nedočkal. Dožil se jen menších výstav v Uměleckoprůmyslovém muzeu v roce 1971.
LN Horejc je také autorem slavného Golema ve filmu Pekařův císař / Císařův pekař. Jak se vám autora podařilo identifikovat?
Objevila jsem tuhle informaci v jeho zápisníku. Byla tam zmín- ka o zakázce a také o honoráři za Golema. Hledala jsem podobný tvar v jeho tvorbě a našla jsem reliéf, který Horejc vytvořil v roce 1908 na rohu Karlova náměstí a Ječné v Praze. Vidíte tam mohutnou postavu, která je přepásaná obručí a dere se „ven“. Ten motiv pásu použil o padesát let později v Golemovi.
LN Kromě výstavy jste připravila také jeho první monografii. Co vše obsahuje?
Jsou to jednotlivé kapitoly jeho tvorby, kromě sochařství také architektura a užité umění. Zásadní částí monografie je soupis díla, který zpracovala kunsthistorička Eva Neumannová, čítající tisíc položek.