Popularita není vše

Průzkumy by strany měly posuzovat kriticky

Porovnávání průzkumů je po říjnových volbách oblíbeným sportem. Volební modely firem STEM i CVVM přiřkly hnutí ANO výrazný náskok před ČSSD. Průzkum firmy Median o pár dní později tak velký rozdíl mezi prvním a druhým neindikoval. V neděli Česká televize uveřejnila další, který pro ni vypracovala TNS. Ten opět ukazuje výrazný odskok vedoucího hnutí. Pro oba velké soupeře to jistý význam má, i když nesmíme zapomínat, že do voleb je rok, a není tedy důvod ani předčasně jásat (průhonická sokolovna), ani v panice vymýšlet samoúčelné změny (Lidový dům).

Všechny čtyři firmy například ukazují, že ODS je v popularitě před TOP 09, a to je pro obě partajní velení důvodem k zamyšlení (i když s různou motivací). Též bychom měli vzít na vědomí, že popularita lidovců je opět ve starých kolejích. Tedy ukazuje pohodlné, leč jen nevelké překročení pětiprocentní hranice. Lidovci se rozhodně nemusejí strachovat, že by se do sněmovny nedostali, ovšem bonus, kterého se jim dostalo v říjnu, zejména ve druhém kole senátních voleb, pro sněmovnu čekat nemohou. Nesmírné ambice, které někteří vkládají do spojení lidovců se starosty, se tedy ve sněmovně naplnit nemusejí. Pozoruhodný je též fakt (opět potvrzený vedle voleb i průzkumy), že jméno Tomia Okamury na voliče funguje a jeho politické vehikly, ať už se jmenují jakkoli, se pravděpodobně do sněmovny probojují.

Než volební štáby a jejich šéfové začnou vysvětlovat stranickým bossům, jak je popularita klíčová, nutno jim připomenout, že kašpaření kolem průzkumů bylo jedním z faktorů, který politicky pohřbil Jiřího Paroubka. A ten se zdál (také díky průzkumům) neotřesitelně neporazitelný. Martin Zvěřina