Aby váš pes neskončil na pekáči

Kupní smlouvy na zvíře by vydaly na malá skripta. Především musíme rozlišovat, jestli si pořizujeme zvíře jen tak pro potěšení, typicky psa nebo kočku, nebo jestli k tomu potěšení chceme i třeba účast na výstavách, a kupujeme si tedy zvíře čistokrevné. Případně zvíře pro podnikatelské, hospodářské a podobné účely, třeba plemenného býka či závodního koně. Anebo jestli si prostě kupujeme zvíře na zabijačku.

Ve smlouvě, chci-li vůbec nějakou psát (což závisí právě na důvodu pořizování zvířete a též na ceně), byměly být údaje, které zvíře pokud možno bezpečně identifikují. Ideálně odkaz na nějaký chovný dokument. Pokud neexistuje, tak alespoň stručný popis, rasu, datum narození, případně fotografii. Rozhodně by tam měla být cena zvířete, a pokud si od něj slibuji nějaké speciální vlastnosti, pak jejich popis – třeba „dávič“.

Předám kočku, až odroste

Ve smlouvě by také měla být poznámka o tom, v jaké kvalitě pořizované zvíře je. Tedy typicky ujištění vlastníka, že je zdravé, případně jaké prodělalo nemoci, proti čemu bylo očkované a zda vyžaduje speciální péči.

Jako v jakékoliv jiné smlouvě je dobré uvést, zda byla cena zaplacena, případně jakým způsobem zaplacena bude, a zda již zvíře bylo předáno, což kupující podpisem na smlouvě stvrzuje, anebo zda bude předáno později, například až odroste.

Je-li předmětem smlouvy prodej speciálně cvičeného zvířete, třeba slepeckého psa, měla by smlouva obsahovat ujištění prodávajícího, že zvíře je pro určitý účel cvičeno a případně i co v tomto ohledu umí.

Někteří prodávající pak ve smlouvách trvají na právu zkontrolovat později, jak se zvířeti daří, a případně je odejmout, pokud by jeho životní podmínky nebyly vyhovující. Inspirací je pravděpodobně legendární případ inzerátu „Dám psa do dobrých rukou“. A ty dobré ruce ho poslaly rovnou na pekáč.