Djokovič sesazen. Tenisu vládne Murray

PAŘÍŽ/PRAHA Z činů, které Andy Murray v uplynulých šesti měsících předvedl na tenisových jevištích, jde člověku hlava kolem.

Bezpochyby si zasloužil povýšení na pozici světové jedničky. O to je podivnější, jak se tahle historická událost v sobotu v Paříži přihodila. To bylo tak...

Skot Murray se v šatně připravoval na semifinále s Kanaďanem Milosem Raonicem, jehož potřeboval porazit, aby svrhl z trůnu Srba Novaka Djokoviče.

„Probíral jsem si zrovna taktiku, když přišel Milos a oznámil mi, že nemůže nastoupit. Poblahopřál mi k postupu na první místo. Připadal jsem si zvláštně.“

Raonic vzdal, Murray pokročil do finále a o titěrných pět bodů (10 785 ku 10 780) předstihl Djokoviče.

Stal se 26. pánem žebříčku ATP od zavedení jeho počítačové verze v roce 1973. „Představoval jsem si, že to dokážu na dvorci. Nevěděl jsem, jak mám reagovat,“řekl pro BBC Sport.

A tak se v aréně vydal na kurt a chvíli bavil obecenstvo aspoň výměnami se sběrači. „Ale co, nešlo jenom o dnešek, je to výsledek celoroční práce. Musel jsem dřít hodně tvrdě. Musel jsem vyhrát hodně zápasů,“citovala jej BBC.

Pravda, čistá pravda. Od května vyhrál 60 ze 65 zápasů a osm turnajů včetně Wimbledonu a olympiády. K tomu se ještě třikrát protloukl do finále. Po Roland Garros ztrácel na Djokoviče přes osm tisíc bodů, předevčírem jej těsně předstihl.

A v neděli – snad aby jeho vstup do dějin nepůsobil tak fádně – zvýšil náskok o dalších čtyři sta bodů, když ve finále přemohl sveřepě odolávajícího Američana Johna Isnera 6:3, 6:7, 6:4. Než se v pondělí oficiálně stihne usadit na svatou tenisovou stolici, už se mezi fanoušky i znalci rozvířily diskuse o tom, zda na ní setrvá do konce roku.

Podle předběžných propočtů potřebuje na nadcházejícím Turnaji mistrů v Londýně skončit stejně či lépe než Djokovič.

Dva devětadvacetiletí borci se s přispěním chátrajícího zdraví veteránů Rogera Federera a Rafaela Nadala stali hlavními rivaly v ATP Tour. V posledních dvanácti měsících si rozdělili tři ze čtyř grandslamových trofejí, olympijské zlato i titul z Masters.

Djokovič po červnovém dobytí poháru z Roland Garros trochu tělesně i duševně chřadl. Brzdila ho zranění, osobní potíže i ztráta motivace. Na halové akci v Paříži se po porážce od Marina Čiliče překvapivě poroučel už ve čtvrtfinále.

Vládu však Murraymu nepředal dobrovolně a hodlá si ji vzít zpět. Nicméně v úvodu příští sezony ho čeká těžká šichta, neboť obhajuje vítězství z Dauhá, Melbourne, Indian Wells i Miami.

Není snadné odhadnout, zda jejich rivalita nabere grády jako soupeření Borga s Connorsem, Lendla s McEnroem, Samprase s Agassim či Federera s Nadalem. V dohledné době však zřejmě hlavními hvězdami tenisového cirkusu zůstanou.

Murray si každopádně svého nanebevzetí váží. „Je těžší stát se jedničkou než vyhrát grandslam,“řekl BBC. „Potřebujete držet výkonnost dvanáct měsíců, nejen dva týdny. Však nám historie ukazuje, že bylo víc grandslamových vítězů než hráčů číslo jedna.“

Loni pomohl Británii k Davis Cupu. V únoru se stal otcem.

„Je to výsledek celoroční práce. Musel jsem dřít hodně tvrdě.“