Rýma, nebo zápal plic?
Svět čeká, jak Trump naloží s mandátem od těch, kdo chtějí tu „svou“Ameriku zpátky
Před dvěma sty lety řekl knížeMetternich, že když Francie kýchne, dostane Evropa rýmu. Od černého čtvrtka na Wall Street v roce 1929 se říká, že když kýchne Amerika, dostane rýmu celý svět. Od druhého listopadového úterý 2016 se celý svět ptá, jestli Amerika jen chytila rýmu, nebo je to těžký zápal plic, a spekuluje, zda a jaká hrozivá epidemie zachvátí celý svět.
Kdo žije v tom rezavém pásu?
Zákonitě se svět také ptá, proč proti všem předpovědím vyhrál Donald Trump, a ne Hillary Clintonová. Nejčastější odpovědi jsou, že je to volání po změně, odmítnutí tradičního establishmentu, vzpoura málo vzdělaných nižších středních vrstev, zejména pak frustrovaných bílých mužů. Že rozhodl rezavý pás, chřadnoucí průmyslový střed Ameriky, jehož náladu demokratická kandidátka podcenila.
Jenže ty, kdo volili Donalda Trumpa, nemůžeme označit jen za neuspokojené chlápky, na jejichž stůl nedopadnou ani drobky z hostiny globalizace. Jsou to lidé, kteří si ze sloganu Make America Great Again vzali za své zejména to poslední: again, znovu. Chtějí, aby jejich rodiny žily tak, jak žila předchozí generace. Padesátá a šedesátá léta pro ně mají zejména zcela jinou barvu, než jakou mají v našich krajích: byla to éra hojnosti, naděje, válkou rozjetá ekonomika zaručovala, že každý další rok bude bohatší než ten předchozí. Americký způsob života se tomu říkalo.
Lidé žijící v rezavém pásu nebyli tenkrát (a nejsou ani dnes) hloupí ani líní. Vyráběli auta, která jim záviděl celý svět, traktory, stavěli atomové elektrárny, děti posílali studovat, byť to nemusel být zrovna Harvard. Kdo by se jim divil, že to chtějí zpět. A Donald Trump jim slíbil, že když se s ním spojí, tohle všechno se vrátí. Že Amerika bude zase jako dřív.
Dokumentarista Michael Moore nepředpověděl sice Trumpovo vítězství tak brzy jako Simpsonovi, ale svůj dopis spoluobčanům na svém webu z letošního léta zakončil tím, co mu řekl jeden z těch, kdo v úterý udělali Trumpa prezidentem: „We have to shake things up.“Musíme s tím zatřást.
To není volání po zásadní změně, či dokonce revoluci. To je volání lidí, kteří svou vlast mají tak rádi, že před domemmají stožár s vlajkou: všimněte si nás, dejte nám příležitost žít, jak žili naši rodiče, nic víc. Jak s tím Donald Trump naloží? Západní svět se ze všeho nejvíc bojí návratu Ameriky k izolacionismu, a to ve všech jeho podobách. Ten hospodářský je ovšem méně pravděpodobný i možný, globalizace je až příliš pevně zakořeněná. Ten vojenský je hrozivější. Západní ani střední Evropa si nemůže dovolit rozvolnění NATO v žádném případě. Jenže pro to musí něco udělat. Romantické heslo mušketýrů „jeden za všechny, všichni za jednoho“aneb článek 5 smlouvy o společné obraně musí doplnit ekonomickým sloganem „žádný oběd není zadarmo“čili článkem 3 o přispívání do rozpočtu.
A je také nejvyšší čas si uvědomit, že Ameriku omývají dva oceány a není žádný důvod si myslet, že ten Atlantský je pro ni důležitější než Tichý. Symbolicky i hospodářsky je už od minulého století podstatnější Pacifik a země kolem něj. Tam Amerika utrpěla za druhé světové války největší ztráty na životech, tam shodila atomovou bombu, tam se za cenu statisícových obětí v Koreji a ve Vietnamu postavila na obranu liberální demokracie. Japonské toyoty, a ne německé volkswageny připravily o práci obyvatele rezavého pásu, a v Číně, nikoli v Nizozemsku se dělají iPhony.
Takže znovu: jak s tím Trump naloží?
Ty, kdo volili Trumpa, nemůžeme označit jen za neuspokojené chlápky, na jejichž stůl nedopadnou ani drobky z hostiny globalizace
Domácí ozvěny
Trumpovo vítězství přivítala víc střední Evropa, a dokonce Rusko (doufejme, že z různých důvodů) než tradiční západní Evropa. Motiv může být podobný jako v případě obyvatel amerického rezavého pásu: všimněte si nás, dejte nám příležitost. Tuto touhu podpírá u nás to, že Donald junior a dvě jeho sestry mají moravskou mámu.
Za povšimnutí však stojí české prezidentské reakce. Nejprve exprezidentská z hanspaulského zámečku, kde vydal prohlášení Institut Václava Klause: „Po revolučním efektu brexitu a po neméně revolučním vítězství Donalda Trumpa očekáváme řetězovou reakci v evropských zemích.“Takhle natvrdo věřil v šíření revolučních požárů naposledy snad Leon Trockij, možná Ernesto Che Guevara.
Z Pražského hradu na protějším konci napsal do AmerikyMiloš Zeman: „Mí političtí oponenti mě nazývali ‚českým Donaldem Trumpem‘, protože si povšimli, že s Vámi sdílím stejný pohled na boj proti terorismu a takzvanému Islámskému státu nebo globální migraci.“
Obávám se, že Miloš Zeman se mýlí. Oponenti ho k Trumpovi přirovnávali kvůli obhroublému slovníku, přilhávání a snaze všechny, kdo s ním nesouhlasí, urážet.
Kdyby se Zeman Trumpovi doopravdy podobal, zas tak moc by se nestalo. Horší by bylo, kdyby Trump byl jako Zeman. Kdyby totiž nejmocnějším mužem planety byl zlý a mstivý stařec, pak Bůh ochraňuj lidstvo.