Old Shatterhand
Michal Horáček zatím příliš realisticky nehraje
Anglické slovo sport v jednom z významů označuje zábavu. Přesně takhle, jako ušlechtilou kratochvíli gentlemanů, pojímá svou prezidentskou kandidaturu iMichal Horáček. Ne proto, že by kandidoval pouze „pro zábavu“, ale protože se zatím chová jak hrdina z románů krušnohorského moralisty Karla Maye. Člověk by čekal, že si nechá přivázat jednu ruku k tělu jen proto, aby v pozorovatelích nevyvolal pocit, že má při souboji nad soupeři výhodu.
V tom je problém Horáčkovy kandidatury: nepočítá s tím, že kampaň bude tvrdá a že protivníci k jeho dehonestaci použijí vše, co najdou. Ať už jde o hráčskou minulost, studium na Západě či jeho jistého druhu celebritnost. Horáček se sám necítí být součástí establishmentu, ovšem pro podstatnou část voličů jí je. Byl přece mnohokrát v televizi, připravil mnohá představení, prodává nahrávky. To je pro voliče jistého typu jasné kritérium. A že není a nikdy nebyl součástí jakýchkoli politických či rozhodovacích struktur? To je informace, která je pod rozlišovací schopností voliče, jehož musí budoucí prezident také oslovit. Navíc hrál aktivní a podstatnou roli v listopadu 1989 – jak to, že tedy není součástí establishmentu?
Prezidentský kandidát Horáček opakovaně a sympaticky deklaruje, že ctí fakta a nehodlá se uchylovat ke lži. Jenže to samo k vítězství nestačí. Nepochybně je možné volby vyhrát a přitom nelhat, ovšem vyžaduje to úsilí jiného typu než vytříbené akademické debatní schopnosti. Většinový volič nepracuje s fakty, která podrobuje kritice, ale se zdáním.
Přidává-li kandidát sám sobě minusové body, pak asi dělá něco špatně. Proč se pan Horáček snaží všechny přesvědčit, že není kandidátem pražské intelektuální elity, a zároveň vystavuje na odiv, že mu radí slovenská herečka a diplomatka Magda Vášáryová? Jako každý, kdo chce oslovit veřejnost, musí mít i prezidentský kandidát (případně alespoň jeho tým) povědomost o tom, že tahle dáma jej tlačí do pozice přezíravého intelektuála. Svým nešťastným moralizováním o uprchlících si herečka pohněvala nemalou část voličstva. Jinak řečeno, chce-li pan Horáček zvítězit, měl by hledat mezi herci podporovatele spíš v typech jako Miroslav Donutil či Bolek Polívka. U nich se sice nedá ušlechtile meditovat nad tím, co kandidátovi poradili, avšak tihle pánové by popularitu jakéhokoli kandidáta řádně vyztužili. O ni jde v přímé volbě především.
Nemá-li Michal Horáček zůstat u akademického elektorátu, musí zapomenout na snobismus. Martin Zvěřina