Přeji si, aby Zeman kandidoval...
„Žijeme v době postfaktové, ale já fakta ctím. Stejně jako heslo na naší prezidentské standartě,“říká Michal Horáček
Jsem rád, že nejsem favorit, překvapil – a ať mi teď kdekdo neříká, že jeho nepřekvapil.
Sázku jsem uzavřel už v únoru, měl jsem krásný kurz. Vsadil jsem 100 tisíc korun, protože víc mi ani nevzali. Tehdy mi to bylo líto, dnes už tolik ne. (smích) Víte, já jsem ale zase spoustu jiných sázek vyhrál... Pravda, po volbách v USA to trošku „štíplo“. Když ale vyhraji, nevytahuji se s tím a nemluvím o tom, nesu to s pobaveným úsměvem. Stejně tak vnímám prohry. Přece byste od dospělého nečekali, že bude plakat a hořekovat, když prohraje, anebo se vytahovat, když vyhraje.
Hillary Clintonová měla na kampaň dvojnásobek peněz oproti svému konkurentovi. Měla nepředstavitelnou podporu médií – tak jako u nás před čtyřmi lety Karel Schwarzenberg. Paní Clintonová prohrála a jistě to muselo být obtížné snést. Myslím však, že dostála pěkné demokratické tradici tím, že zavolala Donaldu Trumpovi, uznala jeho vítězství a pogratulovala mu. Považuji to za zásadní věc pro demokracii a pro kultivované politické prostředí.
Připouštím, že z pana Trumpa jsem měl obavy. Mnohé jeho výroky byly pro mě téměř skandální. Nicméně je tu dobrý náznak: jeho úvodní řeč byla prosta triumfalismu, pronesl to s lehkým úsměvem. Spojené státy americké jsou právním státem a myslím si, že Donald Trump bude pravidla dodržovat. Teď už to nebude kampaň, ale vážná politická práce. Vždyť žádná polévka se nejí tak horká, jak se uvaří. Nebo jinak: každá trumpota má svou mez.
Proto bych byl rád, kdyby se příští prezidentské volby v ČR rozhodly už v prvním kole. Tím by odpadla další polarizace, o což se chci pokusit. Je dobře, že Trump ve svém proslovu slíbil, že bude „prezidentem všech Američanů“. To musel. Jinak bych se bál; doufejme, že on svůj slib plnit bude... Žijeme v extrémně postmoderní době, která jako by si přestala vážit pravdy jako principu a intence. Dnes jako by pravda přestávala být posvátná – v americkém i evropském prostoru. Netěší mě to a nechci jít v takovém proudu. Vždy si budu vážit naší prezidentské vlajky s heslem „Pravda vítězí“.
Profesor Petrusek byl strašně chytrý pán a jsem rád, že jsem měl možnost se s ním setkat. Ano, souhlasím s uvedeným a dodávám: bohužel. Ale kdo ví, třeba se to začne zase měnit.
Nebudu se ohlížet na vítězné kampaně, které jsou svědectvím o tom, že žijeme v době postfaktové. Jsem akademik a vážím si pravdy a faktů. Nebudu jiný. Pokud mi někdo řekne, ať lžu, ať začnu před lidmi žonglovat anebo vyprávět veselé historky z natáčení, neudělám to. Chci mít pevný a poctivý fundament. Chci, aby lidé věděli, s čím na Hrad mířím. Možná to bude důvodem mé prohry, ale víte: já mám radši hezké prohry než ošklivé výhry. Pravda, ani já nejsem produktem establishmentu. Přicházím úplně odjinud. A už dopředu jsem řekl, že nechci nominaci žádné ze stran. Prosím, pojďte do toho.