Paradoxy demokracie
Překvapivém výsledku amerických voleb, o politických mentalitách, o krizi slušnosti a o nevyhnutelných konfliktech
Při běžné cestě do USA se setkáte s příjemnými usměvavými lidmi a přitom si asi nevšimnete, že Spojené státy jsou spíš Rozdělené státy, že v nich existují – politicky i kulturně vzato – dva základně rozdílné světy. Modrý a červený. Američané dělají mnohé věci jinak než Evropané, tedy i barevné politické kódování – pro připomenutí: rudá značí pravici a modrá levici. Ale ono to v Americe vlastně smysl dává: rudá barva se psychologicky vztahuje k energii, síle, vzrušení, vášni, varování a v politice až k extremismu. Modrá se pojí s harmonií, přičemž napětí a strach mírní.
Modré státy jsou demokratické, liberální, pokrokové, chtělo by se říci levicové, ale z evropského pohledu spíše centristické. Červené státy jsou naopak konzervativní, pravicové. Toto dělení je zřetelné i na úrovni okresů a měst: ta velká a univerzitní jsou vesměs liberálně modrá, rozsáhlý americký venkov tvoří rozlehlé konzervativní vnitrozemní rudé moře. Modrá bývají světu otevřená pobřeží oceánů a modré bývalo i okolí Velkých jezer, červený zas úplně celý americký střed, zvlášť sytě rudý pak americký jih, zejména takzvaný „bible belt“s politizovanými radikálními věřícími.
Přestože mezi Spojenými státy a Českou republikou jsou značné obecné rozdíly, lze i mezi nimi najít politické paralely. Zjednodušeně řečeno: i my se musíme snažit, aby u nás nevítězila lež a nenávist.
Jejich pražská kavárna
Konzervativci se modrým kvintesenciálním liberálům (americké „pražské kavárně“) posmívají, že pijí latte, řídí hybridní toyoty, nosí ortopedické boty Birkenstock a jsou odtrženi od „skutečného“života. Liberálové zase shlížejí na své spoluobčany z červených států svrchu, ale nechtějíce je urazit, veřejně o nich mluví nikoliv jako o hloupých, nýbrž jako o neinformovaných – o „low information“. Těžko jim to lze zazlívat, ostatně ani vzdělanému Evropanovi se nechce věřit, že zejména díky respondentům z takzvaných červených států většina Američanů nevěří ve vznik člověka evolucí a více než čtvrtina neví, že Země obíhá kolem Slunce.
Kulturní tradicionalismus a liberalismus se promítají i na sociální a politickou úroveň. Většina demokratů uvádí, že mají strach z republikánů a z jejich politiky a skoro polovina republikánů tvrdí totéž o demokratech. Jeden druhého nevidí pouze jako pomýleného, nýbrž vidí v něm příčinu zla a současných potíží Ameriky.
V letošních prezidentských volbách se politicky radikální červená barva rozpila i do států, kde předtím Obama solidně vyhrával, zčervenaly například i státy takzvaného „rust beltu“kolem Velkých jezer. Přesvědčivost Trumpovy výhry vyrazila Americe i světu dech. Nejenže Trump zvítězil v souboji o prezidentský úřad, republikáni mají také převahu ve Sněmovně reprezentantů a Senátu. A s tím i příležitost konečně doplnit chybějícího soudce Nejvyššího soudu, což bylo Obamovi vehementně odpíráno. Objevuje se realistická perspektiva, že bude zvrácen rozsudek povolující ženám přerušení těhotenství nebo že Spojené státy odvolají podpis na klimatické dohodě, kterou k letošnímu 7. listopadu podepsalo již 192 států. Přitom právě klima působí rozsáhlou migraci a je koneckonců největší hrozbou pro všechny. Trumpovy proslovy kontrastují s Obamovými asi tak jako projevy Havlovy a Zemanovy.
Jak je možné, že Hillary Clintonová prohrála, když ji průzkumy setrvale favorizovaly? Vážným signálem bylo, že Trump dokázal těsně před volbami náskok Clintonové dotáhnout až na rozdíl statistické chy- by. Nikomu se nechtělo připustit možnost, že průzkum mínění podceňuje odpovědi údajně nerozhodnutých voličů a těch, kdo nebyli ve svých odpovědích upřímní. Někteří Trumpovi voliči zřejmě v průzkumech klamali proto, že se přece jen za svého kandidáta styděli (podobně u nás bývaly předvolebními průzkumy podceňovány hlasy komunistů) anebo vnímali telefonické dotazy agentur jako tlak nenáviděného establishmentu. Někteří zřejmě také prožívali vlastní vnitřní zápas, když se sami vyrovnávali s těžkým dilematem, zda volit kandidáta vyznačujícího se vulgaritou a lhavostí. Anebo se při své volbě podvolovali hlasu autority – spíše než šéfovi FBI, vyšetřující e-maily Clintonové, se ale asi poddali hlasu církve.
Katolická církev v Americe hrozívá věřícím těžkým hříchem, když se rozhodnou pro kandidáta, který připouští umělá přerušení těhotenství. O tom, jak emocionální tato volební doporučení mohou být, svědčí případ, kdy kněz při agitaci pro Trumpa dokonce položil na oltář tělíčko potraceného plodu. Trump, dříve progresivní liberál, ale nyní kandidující za Republikánskou stranu, se zachoval pružně: postavil se za zákaz přerušení těhotenství. Stal se tak přes svůj pozoruhodný osobní život a politické názory oficiálním favoritem katolické církve.
Ponížení a uražení
V souboji nakonec nerozhodly preference deklarované v průzkumech, nýbrž to, kdo se reálně „obtěžoval“jít k volbám a mnohdy stát i v dlouhé frontě. (Ačkoli se očekávala rekordní účast voličů, byly zrušeny stovky volebních míst.) Sedmačtyřicet procent registrovaných voličů nakonec zůstalo doma. Energizovaní trumpovci tak k volbám přišli v překvapivém počtu, podpora Hillary byla vlažnější, než se čekalo. Proč?
Nejsilnějším důvodem je, že Hillary Clintonová prostě nebyla nejlepší možný kandidát demokratů. Byla slabým kandidátem oficiálně nastoleným stranickou mašinerií. Pokud tedy už předtím figurovala coby ztělesnění establishmentu, pak to v jejím boji o Bílý dům platilo dvojnásob.
Letošní volby byly obzvlášť nešťastné v tom, že svedly dohromady kandidáty, kteří oba (!) byli odmítáni, či dokonce nenáviděni většinou národa (Clintonová byla odmítána 56 procenty, Trump 63 procenty). Zatímco však Trump primární volby skutečně poctivě vyhrál, byť často nevybíravým a arogantním způsobem, Hillary se to podařilo až poté, co jí silně pomohla její mateřská strana. Jako by bylo dohodnuto, že pokud ona pomůže zvolit v roce 2008 prvního černého prezidenta (tehdy ji Obama v primárních volbách regulérně porazil a ona požádala své příznivce, aby přešli do jeho tábora), strana jí pak umožní stát se první prezidentkou, až přijde její čas. Ostatní velice kvalifikovaní demokraté se proto stáhli, dokonce se s nimi nepočítalo ani na viceprezidentský post. Jako jediný vyzyvatel zůstal nezávislý kandidát Bernie Sanders.
Trump, dříve progresivní liberál, ale nyní kandidující za Republikánskou stranu, se zachoval pružně: postavil se za zákaz přerušení těhotenství