Nejistá indická víza

Osobní výběr ze světového tisku

SRuskem hodlá nově zvolený americký prezident Donald Trump zlepšovat vztahy, Evropany straší jeho slova o zastaralé Severoatlantické alianci a na Blízkém východě si lámou hlavu, jak může rychle zničit teroristy z Islámského státu. Zvolení prostořekého realitního magnáta nejmocnějším mužem světa bude mít ale dopady prakticky na každou zemi světa – i na ty, o kterých se v médiích příliš nepíše.

*** Jednou z nich je i nejlidnatější demokracie světa, Indie, kterou se ve své analýze zabýval deník The Wall Street Journal. Pro indické byznysmeny, zahraničněpolitické stratégy i vládní představitele podle něj znamená Trump v Bílém domě především nejistotu v celé řadě témat, od informačních technologií až po asijskou geopolitiku.

Autoři upozorňují na Trumpovy sliby o omezení migrace a také outsourcingu – právě na těchto dvou pilířích přitom stojí vztahy obou zemí. Desítky tisíc Indů totiž pracují ve Spojených státech, mezi nimi i mnoho odborníků na informační technologie. Ti pobývají za oceánem v rámci vízového programu známého pod zkratkou H-1B, který firmám usnadňuje najímání kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Budoucnost programu je nyní nejistá.

Podobná situace panuje i v outsourcingu – Trump v minulosti několikrát kritizoval americké společnosti za přesouvání míst do zemí s levnou pracovní silou, jako je Indie nebo Čína. Široce rozšířenou praktiku odsoudil s tím, že tyto země těží z „krádeže pracovních míst“. Outsourcing, který v Indii zaměstnává miliony lidí, přitom tvoří dvacet procent tamního vývozu.

„Outsourcingové firmy závisející na vysílání pracovníků do USA by se měly obávat Trumpova požadavku, aby byl vízový program omezen nebo přerušen,“ MILAN ROKOS řekl listu odborník na tyto společnosti Rod Bourgeois. Obavy vzbuzují v Dillí i Trumpovy plány v zahraniční politice, především menší americké angažmá v Asii, které by mohlo přispět k posílení vlivu silného indického souseda – Číny. Právě kvůli ní se indická vláda rozhodla pro bližší spolupráci s USA. To se nyní může změnit a podle analytika Jayadevy Ranadeho je jedním z možných scénářů sblížení Indie s Japonskem a Vietnamem, aby snáze čelily čínskému vlivu.

*** Dopadem Trumpova prezidentství na černý kontinent se zabývali autoři ve Francii vydávaného týdeníku Jeune Afrique. Všimli si, že právě Afrika byla jedním z bodů, v němž se programy Trumpa a jeho demokratické soupeřky Hillary Clintonové shodovaly – v tom ohledu, že jí oba kandidáti věnovali zcela minimální pozornost. Týdeník připomíná tradiční republikánský izolacionismus i Trumpovy potíže s vyslovováním názvů některých zemí, například Tanzanie.

V minulosti se Trump vyjadřoval o Africe například ve chvíli, kdy kritizoval americkou pomoc kontinentu: „Každý dolar z těch 7 miliard, které do Afriky posílá Obama, bude ukradený. Korupce je všudypřítomná,“napsal v roce 2013. V témže roce pak sice vyjádřil obdiv k Nelsonu Mandelovi, Jihoafrickou republiku ale označil za „zločinný chaos“. O rok později během epidemie eboly zase tweetoval, že USA nemohou dovolit vstup nakaženým lidem: „Lidé, kteří jezdí na tak daleká místa pomáhat, jsou skvělí. Musí si ale nést důsledky,“napsal.

Zatímco ekonomický efekt Trumpova prezidentství pro Afriku zůstává hádankou, jisté je, že řada afrických představitelů se z jeho výhry raduje. Zejména autoritářští vládci, kteří by rádi zůstali u moci a věří, že jim v tom nová politika amerického izolacionismu pomůže.

Obavy vzbuzují v Dillí Trumpovy plány v zahraniční politice, především menší americké angažmá v Asii, které by mohlo posílit vliv indického souseda – Číny

*** O Trumpově triumfu přirozeně diskutují i Japonci. Jun Okumura, dlouholetý představitel tamního ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu, rozebral vliv nové hlavy státu na serveru Asia Times. Podobně jako u Evropy má Trump problém s americkým závazkem bránit Japonsko v případě napadení. Japonsko za to musí zaplatit, říká Trump. Třeba i tím, že si vybuduje vlastní jaderný arzenál. Okumura ale argumentuje tím, že Tokio už nyní platí, a ne zrovna málo – 200 miliard jenů ročně za americkou vojenskou přítomnost plus další stovky miliard lokálním vládám za pronájem vojenských základen. Premiér Šinzó Abe toho prý může nenápadně využít k posílení národní obrany. Problém je tedy řešitelný.

Okumura upozorňuje i na osobní chemii politiků – Abe dobře vychází s různými autoritářskými vůdci, pravděpodobně si prý tedy „sedne“i s Trumpem.