Zletilé dítě je stále dítětem

zákona neplyne, nicméně k tomuto závěru již opakovaně dospěl Nejvyšší soud i Ústavní soud.

Trochu jinak je to s dětmi, které studují. Horní věková hranice sice není zákonem stanovena, vyživovací povinnost (podobně jako jiné zákonem uložené povinnosti) jsou však omezeny a korigovány obecnou zásadou soukromého práva, podle které nesmí být výklad a aplikace práva v rozporu s dobrými mravy. Pokud dítě studuje třetí či čtvrtou vysokou školu jen proto, aby oddálilo nástup do práce nebo aby otec pokračoval ve finanční podpoře, v souladu s dobrými mravy jeho požadavek na výživné patrně nebude uznán.

Také pojem stejné životní úrovně je neurčitý – potomkovi netřeba pořizovat auto jen proto, že je mají k dispozici oba rodiče.

Potomek nemá jen práva, ale také povinnosti

Zletilé dítě ovšem právo zavazuje také k povinnostem, které by jeho rodiče mohli soudně vymáhat. Dítě i rodiče navzájem jsou si povinni pomocí, podporou a ohledem na svou důstojnost. Také rodiče by ale mohli po svých dětech požadovat plnění vyživovací povinnosti, pokud by nebyli schopni se živit sami.

Není výjimkou, že dospělé dítě žije v rodinné domácnosti společně se svými rodiči. V takovém případě má povinnost podílet se na péči o chod této domácnosti vlastní prací i peněžními příspěvky, pokud má vlastní příjem. Dnes je časté, že dospělé dítě studuje a současně si vedle studia přivydělává brigádami. Právo nechává na rodičích, jak se dohodnou ohledně zapojení dítěte, a zasahuje jen tehdy, pokud se na ně rodič nebo dítě obrátí.

V praxi se lze setkat se žalobami, které požadují, aby soud upravil soužití rodičů a dětí, užívání koupelny, kuchyně apod. Není-li soužití dospělých dětí s rodiči snesitelné, mohou se rodiče soudně domáhat vyklizení bytu (blíže viz 25. díl – Střecha nad hlavou a zejména pasáž Jak se zbavit nezdárného potomka).

Je mi 18 a se svým majetkem si můžu dělat, co chci

Vraťme se k osudu matky a její právě dospělé dceři. Jakmile Jana dosáhla 18. roku věku, stala se svéprávnou a od tohoto dne má právo plné dispozice se svým majetkem. Marně se její matka obává dceřiny rozmařilosti – Jana je dospělá, proto jí matka nemůže zadržovat majetek a finanční prostředky, které jí náleží. Pokud dceři spořila finanční prostředky nebo stavební spoření na její jméno, je Jana od narozenin výlučně oprávněna s nimi disponovat a právo neumožňuje, aby matka do dceřina rozhodování jakkoliv zasahovala.

Podobné by to bylo s majetkem, který by Jana jako nezletilá zdědila po svém zemřelém dědečkovi. Dědění je další oblastí, do níž se zásadně promítá, zda člověk zanechal potomky a jak staří jsou v době jeho smrti. Dítě je totiž nepominutelný dědic, který dědí po zemřelém takřka vždycky (blíže viz 28. díl – Když život odchází).