Když dítě žaluje rodiče

či o náhradu škody. Vzácně připadá v úvahu také opačná varianta – rodič žalující dítě, obvykle kvůli výživnému (viz také 11. díl – Výživné vzdáleného bratrance) nebo vrácení půjčených finančních částek.

Jak vypadá soudní řízení s rodičem

Potomek je obvykle dospělý, proto řízení není chráněno právní úpravou pro nezletilé (viz 24. díl – Dítě a soud). Probíhá běžné civilní řízení, jehož podobu upravuje občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění). Místně příslušným je obvykle obecný okresní soud účastníka, proti němuž návrh směřuje. Strany sporu se označují jako žalobce a žalovaný. Řízení se zahajuje návrhem (žalobou), v němž žalobce vylíčí rozhodující skutečnosti, důkazy, jichž se dovolává, uvede, čeho se domáhá, a vylepí soudní poplatek, pokud není osvobozen od jeho placení.

Soud žalobu doručí do vlastních rukou žalovaného a vyzve ho, aby ve stanovené lhůtě zaslal soudu vyjádření. V tomto okamžiku by žalovaný rodič neměl být nečinný, naopak je účelné, když sdělí soudu svůj pohled na věc, označí důkazy, uvede argumenty a doplní závěrečné stanovisko k požadavku navrhovatele. Je také čas na návštěvu specializované- ho advokáta, s nímž je vhodné probrat strategii a předpokládaný vývoj věci.

V soudním řízení mají účastníci rovné postavení, mají právo na právní zastoupení a možnost jednat před soudem ve své mateřštině. O sporu obvykle rozhoduje jeden soudce, který se na počátku pokouší o smír mezi účastníky, tím spíš, jde-li o členy téže rodiny. V opačném případě jde o boj, který více zničí, než vyřeší. Jako svědci totiž mohou být slyšeni rodinní příslušníci a přátelé, čemuž se laik někdy diví, ale na síle důkazu příbuzenství nic nemění. S ohledem na zhoubný vliv sporu na rodinu však bývá smír ideálním řešením.