Kreativní lidé fungují ve svém vlastním čase
Zpěvačka stála na začátku 60. let u kolébky americké folkové hudby. Později si ji získalo blues. A právě jeho neworleanskou podobu spojenou s R&B a funkem předvede na své první návštěvě v Česku za doprovodu svého Red Hot Bluesiana Bandu.
LN Jedním z vašich hlavních vzorů byla takzvaná „císařovna blues“Bessie Smithová. Jak jste se k ní dostala?
V sedmnácti jsem u někoho doma objevila její nahrávky na 78otáčkových deskách. Byl to úplný poklad. Tehdy jsem ji neznala, ale na obalu jedné desky jsem zahlédla titul Empty Bed Blues a to probudilo mou zvědavost. Když se jehla dotkla té staré poškrábané desky, ozval se její tolik oduševnělý a dojemný hlas. V té chvíli jako by se čas zastavil amůj život se začal ubírat jiným směrem. Nikdy předtím jsem nic tak silného a emotivního neslyšela. Bylo to doslova zjevení a já se v tu chvíli rozhodla, že až vyrostu, přesně tohle budu dělat: zpěvem přivádět lidi do stavu pohnutí. Aměla jsem štěstí, sen se mi splnil a mohla jsem život zasvětit zkoumání a péči o blues i další žánry americké tradiční hudby.
LN Máte tak silný vztah ještě k dalším klasickým bluesovým zpěvačkám?
Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla osobně poznat mnoho bluesových průkopníků. Třeba Victorii Spiveyovou, současnici Bessie Smithové, jež se mě v roce 1962 ujala a naučila mě o blues mnoho důležitých věcí. Jsem také velmi vděčná, že jsemměla tu čest vystupovat a nahrávat se Sippie Wallaceovou, další bluesovou královnou té doby. Bohužel jsem se nikdy osobně nesetkala s Memphis Minnie, která nejenže blues zpívala, ale sama napsala a nahrála na dvě stě skladeb, a ještě neuvěřitelně hrála na kytaru. Byla mi velkou inspirací a v průběhu let jsem řadu jejích skladeb nahrála. V roce 2012 jsem dokonce jako producentka stála za albem First Came Memphis Minnie. Na něm se podílely všechny mé kamarádky a kolegyně z bluesové scény – Ruthie Fosterová, Rory Blocková, Bonnie Raittová nebo Koko Taylorová. Všechny totiž Memphis Minnie milují stejně jako já. Je nám opravdovým vzorem.
LN V 60. letech jste stála u formování americké folk-bluesové scény. Kdo byl dle vašeho názoru její vůdčí osobností?
Nedá se říct, že by tahle scéna měla jednoho výrazného vůdce. Někteří lidé chtěli do téhle role postavit Boba Dylana, ale ten ji radikálně odmítl. Dal jasně najevo, že jediné, co ho zajímá, je jeho vlastní tvorba. Nezastupitelné místo v téhle komunitě ale měl John Cohen a Mike Seeger z The New Lost City Ramblers. Ti totiž založili organizaci The Friends of Old Time Music. Objížděli jižanský venkov, kde našli výjimečně talentované hudebníky, kteří se věnovali tradiční hudbě. Ty pak vozili do měst na severu na koncerty a festivaly. Díky tomu jsme mohli naživo slyšet velké legendy, jakými jsou Mississippi John Hurt, Skip James, Bukka White nebo Mississippi Fred McDowell.
Opravdová legenda americké hudby, která aktivně prožila řadu jejích významných období. To je třiasedmdesátiletá Maria Muldaurová, jež ve čtvrtek 17. listopadu zahájí jako hlavní hvězda 21. ročník šumperského festivalu Blues Alive.
LN Už od mládí se přátelíte s Bobem Dylanem. Co říkáte na to, že zareagoval na udělení Nobelovy ceny až po čtrnácti dnech?
Jsem velmi ráda, že se mu takového ocenění dostalo. A to dvoutýdenní mlčení mě nepřekvapuje. Tak kreativní lidé často fungují v čase jinak než běžní smrtelníci, mají jiné priority. Fungují tak nějak ve svém vlastním čase.