I s čínským generálem je nakonec řeč
Ta otázka se může vynořit každému, kdo se ohlédne třeba za silným vztahem, který nedopadl úplně šťastně, nebo dokonce skončil tragicky: kdybych věděl, jak to dopadne, šel bych do toho? Snímek Příchozí si pohrává s možností, že by taková otázka nebyla jen hypotetická. Že by za určitých okolností bylo možno zrušit diktát časové posloupnosti a vidět budoucí události tak, jako by se už odehrály. Svět bychom pak jistě vnímali docela jinak. Zůstala by přesto naše rozhodnutí stejná?
Z hlediska logiky (aspoň té současné lidské) jde samozřejmě o dost tenký led, ale připomeňme, že podobnými úvahami o povaze čtvrté dimenze se nezabývají jen autoři sci-fi, ale i teoretičtí fyzici. A problém skloubení svobodné vůle s předurčeností či vševědoucností zase řeší už tisíce let teologové a filozofové. Ale vlastně nejen oni: i když do budoucnosti nevidíme, často ji dokážeme na základě dostupných informací a zkušeností poměrně přesně předvídat. Žena, která se rozhoduje, zda přivést na svět dítě se závažným a předem známým zdravotním rizikem, stojí před identickým dilematem jako hrdinka filmu Příchozí: i díky této zřetelné paralele má film scenáristy Erika Heisserera a režiséra Denise Villeneuva tak silné kouzlo.
Sedminozí věrozvěsti
Snímek Příchozí je podobně jako třeba slavný Kubrickův film 2001: Vesmírná odysea svou zá- kladní ambicí hluboce intimní a zadumaný, nicméně odehrává se na půdorysu jednoho z nejefektnějších námětů populární kultury – příchodu mimozemšťanů. Z jeho dvou základních variant volí tu, kdy se návštěvníci z vesmíru snaží s lidstvem dorozumět. I když o jejich úmyslech přitom vlastně není tak docela jasno.
Mimozemšťané rozmístili své záhadné objekty na různých místech Země a o komunikaci s nimi se tím pádem snaží nezávisle na sobě různé národy, každý po svém. Ten americký vyšle za pří- chozími do jejich příbytku extrémně nadanou lingvistku Louise. (Patří jaksi k povaze tohoto příběhu, že jazyk mimozemšťanů neluští týmy odborníků a výpočetní technika, nýbrž jedna empatická osoba, pro niž se odborný problém prolíná s osobním osudem.)
Vesmírní návštěvníci jsou impozantní a zprvu dokonale nečitelné bytosti se sedmi končetinami, proto jim lidé začnou říkat heptapodi. Jejich „psaný“projev založený na vypouštění a tvarování jakéhosi inkoustu sestává z různě obměňovaných kruhů. Z prvních ostražitých kontaktů se rozvine nejdříve základní dorozumění, posléze spíše nedorozumění a nakonec zmíněná schopnost lingvistky Louise nahlížet do budoucna.
Mysteriózní sci-fi Příchozí režiséra Denise Villeneuva činí z jazykovědy dobrodružství a klíč k novým zítřkům lidstva.
Co bylo, to bylo
V takové situaci má ovšem člověk vedle psychických těžkostí i řadu výhod: když například neznáte něčí telefonní číslo, stačí si „vzpomenout“na budoucí výjev, kde vám dotyčný to číslo dá. A je-li to obávaný čínský generál, který se chystal nekompromisně zaútočit na kosmické vetřelce, tak vám ještě sám nádavkem prozradí, jakými slovy jste ho přesvědčili, aby to nedělal, a proměnili jej ve zjihlého lidumila...
Ano, logické piruety Villeneuvova filmu mají své limity a někdy je snímek přece jen až příliš bezohledný vůči selskému rozumu. V každém případě však nabízí působivé vizuální zážitky podpořené hudbou Jóhanna Jóhannssona a lákavou výzvu uvažovat mimo běžné hranice.
Příchozí