Máme věřit předpovědím expertů?

až příliš mnoho nepřesných předpovědí vyřčených experty. Příkladů lze uvést nepočítaně, zdaleka nejde jen o finanční krizi z roku 2008. Spolupracovník LN Jan Macháček se předních českých ekonomů, analytiků a pedagogů ptá, proč se experti tak sebevědomě vyjadřují k věcem, které jsou z podstaty nejisté? Máme expertům věřit?

Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost

světě, který se čím dál tím silněji a zřetelněji specializuje, není možné proniknout do detailní a perfektní znalosti všeho. Má-li člověk ambici alespoň elementárně pochopit něco, co mu přijde zásadní a důležité či jen zajímavé, a není v této záležitosti školen či jinou zkušeností vybaven, nezbývá mu, než vyslechnout názor experta.

Takových je obvykle v daném oboru více a na laikově zvážení je, kterému z expertních názorů dá přednost a ztotožní se s ním. Jinými slovy, musí použít vlastní rozum, snažit se pochopit komunitu daného oboru a vycítit, který z expertních názorů by měl být ten pravý. O tom, že obsahový rozptyl mezi nimi je mimořádný, svědčí například škála konceptů o vzniku vesmíru, kde laik dychtící po poučení bude konfrontován s tak bohatým a vzájemně zásadně protichůdným názorovým menu, žemu nezbude než k některému přilnout (a jiný pochopitelně odvrhnout). A při vší úctě ke slovutné ekonomické disciplíně, tato je oproti významu vesmíru vskutku pomíjivou hříčkou periferního formátu.

Pokud přijmeme odpověď, že expertům naslouchat máme a přitom bychom měli použít i vlastní mozkové a myšlenkové zázemí, měli bychom též odpovědět na dotaz, co se od experta očekává. Má, či dokonce musí být expert nutně prognostik? Domnívám se, že nikoliv. Vůbec bych tedy nezazlíval expertům, že se buď vůbec nezabývají předvídáním budoucnosti, nebo v něm selžou. Je asi pravdou, že pokud se někdo pokouší (opakovaně) ekonomickou budoucnost předvídat a opakovaně se není schopen trefit, je to na zamyšlenou. člen Evropského hospodářského

a sociálního výboru, Brusel při prognózování budoucnosti velkou nevýhodu, zkoumá lidi. Ti se na rozdíl od neživé hmoty chovají často nevyzpytatelně, a dokonce i změní své chování, když se je snažíte zkoumat.

Kvalitní ekonom, kterého bychom mohli považovat za skutečného experta (i když on se za něj nepovažuje), to samozřejmě chápe, a proto je pokorný. Od rádoby experta jej spolehlivě rozeznáme, protože nedělá krátkodobé ekonomické předpovědi – například ohledně pohybu kurzu měny či akciových trhů.

Bohužel média, politici i veřejnost většinou naslouchají rádoby expertům, protože sebevědomé, bombasticky znějící titulky o blízké budoucnosti se lépe prodávají.

Skutečný expert nabízí pouze dlouhodobější závěry, a ani tehdy rozhodně nehýří přílišným sebevědomím a zdůrazňuje jejich nejistotu. Jedná se o odpovědi na otázky typu: Co pohání růst ekonomiky a životní úrovně? Co se postupem času stane s cenami, když se do ekonomiky vytiskne příliš mnoho peněz? Jak nastavit penzijní systém, aby byl udržitelný? Jaké jsou příčiny a důsledky nezaměstnanosti?

K čemu slouží, když ani to neví s jistotou? Laureát Nobelovy ceny Robert Shiller řekl: „Ano, většina ekonomů nedokáže předpovědět finanční krizi – stejně jako lékaři nedokážou předvídat nemoc. Ale stejně jako lékaři mohou život učinit lepším pro všechny. VŠB-TU Ostrava & La Trobe University,

Melbourne

specifický problém nedůvěryhodnosti předpovědí ekonomů od obecné rostoucí nedůvěry v experty. Problémem ekonomické vědy je, že se již po několik generací snaží prezentovat jako věda exaktní (science), od níž se predikce čekají, ač je do značné míry vědou společenskou (humanity), kde jsou předpovědi daleko ošemetnější. Její zakladatelé jí právem říkali „politická ekonomie“(od „polis“= obec, společnost); dnešní ekonomové se ji snaží „odpolitičtit“amatema- tizovat, takže adjektivum „politická“již dlouho raději vynechávají. Důsledkem je, že naše modely jsou metastabilní, tedy účinně fungují jen tehdy, pokud trvají podmínky, za nichž jsou definovány. Větší změny, které souvisí spíše s věčnou snahou lidstva své podmínky měnit, se současná ekonomie popsat ani nesnaží: přestala být „politickou“.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

státní úředník ve výslužbě

Petr Zahradník Věřit vlastnímu rozumu a naslouchat expertům Jan Libich Expert ví, že není expert Edvard Outrata Příliš mnoho faktů Lubor Lacina Experti se mýlili vždy

ví, ten vydělává a o své know-how se s ostatními nedělí. Kdo si pouze myslí, že ví, ten dělá experta. Tak by se dala zjednodušeně formulovat odpověď. Jinými slovy, pokud má někdo informaci, ze které lze získat prospěch, nedělí se o ni veřejně. Využije ji ve svůj prospěch. Sdílená informace již nemá takovou hodnotu.

Úspěšní se svými dobrými odhady chlubit nebudou, a my tak nedokážeme vyhodnotit, zda někdo konzistentně dobře odhaduje budoucí vývoj. Spíše ale můžeme tušit, že stoprocentní úspěšnosti nelze dosáhnout. Společenské jevy jsou ovlivněny tolika faktory, že vmnoha případech je výsledek souhrou příznivých a nepříznivých okolností, které nelze předem komplexně modelovat. Jakýkoliv expertní odhad je vždy pouze zjednodušením reality nebo odhadem založeným na minulých zkušenostech. Jelikož se však prostředí v čase mění, jsou vždy nové a specifické okolnosti, které ovlivní konečný výsledek. Zde má ekonomie oproti přírodním vědám jasnou nevýhodu. V ekonomii je možnost experimentu, jeho opakování a plné kontroly nad vnějšími faktory silně omezena. Společnost nelze vložit do zkumavky a pozorovat, jak na ni působí různé vlivy. Mendelovo evropské centrum

Do debaty také přispěli: Pavel Kohout, Miroslav Radiměřský, Michal Brožka, Dušan Tříska. Odpovědi jsou kráceny. Celé texty najdete na www.lidovky.cz