Rekordní maraton Plíškové zlomil „vyčuraný“tah
(od zvláštního zpravodaje) Sním? Či bdím? Kdo viděl fedcupovou řež Mladenovicová–Plíšková, musel se občas ujistit, že se nachází ve střízlivém stavu mysli ve skutečném světě a v přítomném čase.
Vyprodaná hala Rhenus Sport uhranutě sledovala nejdelší set v dějinách finále tradiční týmové soutěže, šest tisíc návštěvníků nevycházelo z údivu. Žasli i diváci u televizí a internetových přenosů.
Za stavu 3:6, 6:4, 2:5 sahala Karolína Plíšková po relativně snadném vítězství. Pak se rozpoutalo šílenství. Mladenovicová dotáhla na 5:5. A poněvadž třetí sadu podle pravidel nemohl zkrátit tie-break, skóre se splašilo – 5:6, 6:6, 6:7, 7:7, 7:8, 8:8, 8:9, 9:9, 9:10, 10:10, 10:11, 11:11.
Znají se od žákyň
Minuty pádily, o fanoušky se střídavě pokoušely návaly bezbřehého nadšení a rdousivých obav. Dívky, jež se znají od žákovských soutěží, zabředly do epické bitvy. Mladenovicová tvrdí, že jsou s Plíškovou velké kamarádky. Češka ji označuje za pouhou známou. Předevčírem se jejich vztah patrně stal ještě odtažitějším.
Plíšková se namíchla, když se křečemi stíhaná sokyně dala ošetřit mimo přestávku pro výměnu stran. „Na normálním turnaji by jí to nepovolili!“zlobila se. „Navíc to provedla před mým servisem.“
Kypěla v ní zlost, těžko ji krotila. Leč nehodlala ztratit koncentraci: „Počkej, to ti nedaruju! To by se ti hodilo, abych se nechala vytočit.“
Skoro celé utkání byla o kousek lepší. Párkrát ale vypadla z role, naposledy při ztrátě podání, jež poslala Mladenovicovou do vedení 12:11. „Není to zas taková hráčka, aby to doservírovala,“přesvědčovala se Plíšková. Nakráčela na modrošedé jeviště, opřela se do returnů, vyrovnala na 12:12. A jedeme dál, vážení. 12:13, 13:13, 13:14, 14:14, 14:15...
Legendární Martina Navrátilová přes Twitter burcovala krajanky: „Holky, do toho!“
Francouzský tenisový boss Jean Gachassin v lóži prosebně spínal ruce. „Allez France! Allez Kiki!“dunělo arénou. Divoké obecenstvo celý víkend příkladně hnalo dcery národa proti českým favoritkám.
Petra Kvitová čekala v šatně na start své partie, ležela na gauči zabalená do ručníků. „Byla jsem v nervech z Kájina zápasu i z toho svého,“líčila později.
Plíšková vyhlížela šanci. Očima hledala v hledišti tátu, na lavičce kouče Jiřího Vaňka a parťačky Lucii Hradeckou s Barborou Strýcovou. Experimentovala s pitím, poručila si colu. Měnila rakety. „Co mám, sakra, udělat, abych ji brejkla?“ptala se kapitána Petra Pály, jenž občas vyběhl k Vaňkovi na konzultaci.
Francouzská šéfka Amelie Mauresmová rozdávala rady a o přestávkách usilovně masírovala Mladenovicové stehna.
Blonďatá Kiki při servisu sem tam zaváhala. „Jenže pak mi tam poslala dvě tři poloesa,“lamentovala Plíšková. „Bylo to těžké.“
Ale nepanikařila. Vnímala hlouček českých příznivců. Dokonce se jí zdálo, že celý stadion křičí „Kája, Kája“. Po boji s úsměvem připustila, že měla halucinace.
„Koncovky umíš,“opakovala si. „Ona to zbabrá. Musí.“
Nikdy jsem to neřekla, ale jsem na sebe pyšná
Téměř čtyřhodinová bitva
Zkusíme záchod, blesklo hlavou Pálovi. Plíšková ho předběhla. Přihlásila se sama: Když sporný manévr použila Mladenovicová, proč bych ho nemohla udělat já?
Její pobočníci „vyčuraný“tah vítali. „Sešli jsme se čtyři chlapi u dvou mušlí,“konstatoval Pála.
Jak se partie vlekla kamsi k nekonečnu, zlomila se po návratu Plíškové ze zákulisí bleskově. 14:15. Servis Mladenovicová. Čtyři body v řadě pro Češku. Po 3 hodinách a 48 minutách s úlevou vzhlíží ke stropu arény. „Jste na sebe pyšná?“slyší pak na tiskovce. „Jsem. Nikdy jsem to neřekla, ale jsem na sebe pyšná.“