Předvolejte dítě!

né důkazy vyžádat sám. Právo mu poskytuje zvláštní nástroj, kterým je jiný soudní rok, což je neformální projednání věci v kanceláři či mimo budovu soudu nebo běžné úřední hodiny. V zájmu nezletilého dítěte je také možné vyloučit veřejnost u jednání a jednat o dítěti za zavřenými dveřmi.

A co si o tom myslíš ty, chlapče?

Dítě už dávno není předmět, o němž by se rozhodovalo bez jeho účasti. Zákon soudu ukládá povinnost dítě vyslechnout anebo přiměřenými způsoby zjistit jeho stanovisko k věci. Soud přitom musí postupovat tak, aby dítě dostalo všechny potřebné informace o situaci i o možnostech soudního rozhodnutí a o případném důsledku, pokud by soud vyhověl jeho názoru.

Občanský zákoník přitom stanoví, že vždy záleží na každém jednotlivém dítěti, zda a v jakém věku je schopno souhrnnou informaci o předmětu řízení vstřebat, vytvořit si vlastní názor a tento názor soudu sdělit. O dítěti starším dvanácti let už právo předpokládá, že bude v každém případě schopno informaci přijmout a mít názor.

Ne vždy je nezbytně třeba, aby se dítě osobně dostavilo k soudnímu jednání a přímo před soudcem vypovídalo. Velmi často postačí, když jeho postoj zjistí sociální pracovnice anebo škola. V praxi však v posledních letech sledujeme i případy, kdy se rodiče snaží přesvědčit soud o nutnosti slyšet v řízení i velmi malé děti – šestileté či sedmileté.

V nejlepším zájmu

V našem případě Milan nakonec ustoupil, protože se mu nechtělo zahajovat proti své bývalé manželce soudní spor a vystavit Matěje nutnosti svědčit, nebo se dokonce podrobit znaleckému zkoumání. Kdyby se Milan s Petrou nakonec nedohodli a obrátili se na soud, hlavním korektivem, podle kterého by soud nakonec mezi dvěma školami definitivně rozhodl, by byl nejlepší zájem dítěte.

Nejlepší zájem dítěte je typický neurčitý právní pojem, jehož konkrétní obsah se naplní podle individuálních okolností každého dítěte. Možná by bylo zapotřebí zpracovat znalecký posudek, v němž by se psycholog vyjadřoval ke stupni Matějovy dospělosti a k vhodnosti zapsat ho do jedné či druhé školy. Nejlepší zájem dítěte ovšem vždy není jednoduché určit, protože oba rodiče mají právo na vlastní pohled na štěstí i na cesty, jež k němu vedou.

Rodiče zahajující soud ve věci dítěte si často neuvědomují, že se jejich spor vždy negativně projeví v mysli dítěte a že každý z nich bude svého potomka více či méně vědomě ovlivňovat, ba dokonce jím bude manipulovat, aby dítě přiklonil na svou stranu. A většina rodičů, pedagogů i sociálních pracovníků ví, jak snadno jsou zejména malé děti ovlivnitelné. Nejsou-li rodiče schopni se dohodnout, téměř vždy to svědčí o jejich vzájemném boji o moc, o pozice, o touhu prosadit svůj názor. Klidný vývoj dítěte tak velmi často bývá důvodem tvrzeným, leč poněkud upozaděným.