Zmutovaný lev vzdoruje památkářům
Sochař Kurt Gebauer sice tvrdí, že je v Praze málo soch, a že tudíž mohou být instalovány i ty průměrné a podprůměrné. Ale zároveň také říká, že Praha má jiné parametry než malé město. A to je přesně to: pražští zastupitelé tento fakt vůbec neberou v potaz. Do městské památkové rezervace klidně nechají osadit jakýkoliv paskvil, zvlášť je-li k mání zadarmo. Přímo ukázkový je případ se lvem na počest československých letců RAF, který podle původního a velmi nekompromisního stanoviska Národního památkového ústavu (NPÚ) už více než dva roky (odhalen byl 17. 6. 2014) nemá v lokalitě stát, ale vše nasvědčuje tomu, že tam již zůstane. Socha lva, kterou Praze darovala britská komunita žijící v Praze, je jednoznačně diletantská práce. Colin Spofforth ji vytvořil v jakémsi realistickém stylu, ale neuměl vystihnout proporce zvířete, takže lev s obrovitými křídly vyhlíží jako podivný mutant. Nehledě na to, že sochaři už dávno svá témata vyjadřují abstraktně a takové ztvárnění s banální symbolikou je čirý anachronismus, a není tudíž důvodu, proč by taková mizerná plastika měla zabírat veřejný prostor.
Argument ministerstva kultury, že socha slouží dobré věci, je přímo ukázkový alibismus a demagogie. Daniel Herman prohlásil, že sochou jsme prý „ne za pět, ale za minutu dvanáct dokázali poděkovat lidem, kteří nejen nasazovali, ale také obětovali své životy pro naši svobodu na perutích britského královského letectva“. Kromě toho, že jeden pomník letcům Praha už má, takže žádné „za minutu dvanáct“neplatí, nelze přece až tak ignorovat umělecká kritéria. Morální vklad donátorů je hezká věc, ale k nedodržování zákonů a legitimizování sochy nestačí. Zdali by něco takového prošlo v Londýně? Asi sotva. Ona je to celé velmi citlivá věc, kdo se proti soše ozve, je rovnou taxován za zpochybňovatele hrdinství našich letců. A to je máme uctít špatnou plastikou jen proto, že jsme ji dostali zadarmo? Pobuřující je nejenom to, jak se socha dostala na své místo, ale i další zvraty kolem ní.
NPÚ osazení sochy zamítlo, stejně tak památkový odbor pražské radnice. Stavební úřad Prahy 1 ale na jejich rozhodnutí nepočkal a s odvoláním na nedostatek času stavbu pomníku povolil. Památkářům vadila monumentálnost díla, podstavec i to, že v parčíku již jedna socha stojí. I pražští památkáři měli stejný názor a podle nich stavební úřad Prahy 1 porušil zákon. Že byl lev darem britských občanů, neviděli jako polehčující okolnost, neboť pro umisťování soch v památkové rezervaci platí jasná pravidla. Šéf pražských památkářů dokonce prohlásil: „Nemůžeme tuto záležitost nechat běžet, protože by to byl precedens.“Ovšem poté, co se do kauzy vložilo ministerstvo kultury, všechno bylo jinak. Zrušilo se rozhodnutí pražských památkářů a NPÚ najednou konstatoval, že lev památkovou rezervaci nenarušuje, i když příprava pominula některé logické a zákonné kroky, které měly umístění díla předcházet. Podle ministerstva ovšem nic z toho není důvodem pro odstranění sochy. Nakonec ze všeho zbyla jen pokuta 150 000 korun, kterou radnice Prahy 1 dostala za to, že na umístění plastiky neměla patřičné povolení. Precedens neprecedens, socha bude nadále hyzdit Klárov. Kdo se na nic neptá, zřejmě uspěje, podobná situace před sedmi lety nastala se sochou ukrajinského básníka Tarase Ševčenka na náměstí Kinských. Poeta k lokalitě nemá žádný vztah, dokonce nikdy Prahu nenavštívil, ale jeho nezajímavá socha tam stojí. Praha 5 ovšem vyvázla jen s devítitisícovou pokutou...