Střecha nad hlavou

v bytě nájemním. I u takového bytu jsou však rozdíly – nájem mohl vzniknout před svatbou, nebo až po svatbě. V obou případech však po dobu trvání manželství mají obamanželé v bytě právo bydlení a ten z manželů, kterému svědčí nájemní smlouva, nemůže druhého manžela z bytu vyhazovat. Odlišnost mezi instituty se výrazněji projeví až po rozvodu.

Vraťme se nyní k Václavovi a Dáše v době, kdy už uzavřeli manželství. Dáša má z titulu manželky právo bydlet ve Václavově domě a na rozdíl od situace před svatbou ji Václav nemůže z domu vyhodit. I jeho vlastnické právo zákon výrazněji omezuje. Zakazuje mu totiž činit kroky, kterými by mohl Dášino bydlení znemožnit nebo ohrozit.

Bez písemného souhlasu své ženy nesmí Václav rodinný dům prodat, jeho část pronajmout nebo objekt nechat zrekonstruovat. Kdyby si Václav do domu přivedl milenku a jejím bydlením omezil Dášino užívání domu, mohla by se Dáša dovolat u soudu neplatnosti takového Václavova jednání a patrně i náhrady škody.

Bydlení po rozvodu či úmrtí partnera

Dokud Václav s Dášou žili v nesezdaném partnerství, bylo Dášino postavení velmi vratké, a její situace by se ještě zhoršila, pokud by Václav ještě před svatbou zemřel. Pak by se musela z bytu vystěhovat a žádné právo by k němu neměla. Manželství je ovšem ochrannou institucí a chrání slabší články i v otázce bydlení, vždy v závislosti na právním vztahu k předmětnému bytu. Manželka Dáša nejspíš zdědí po Václavovi část jeho majetku (blíže viz 28. díl – Když život odchází a seriál vztahující se k dědictví, který vycházel letos v srpnu). Pokud manželé žili v nájemním bytě a měli k němu společné právo nájmu, zůstane po smrti jednoho z nich druhý výlučným nájemcem bytu, v němž měli rodinnou domácnost. Další oprávnění pozůstalému manželovi vzniknou, pokud pečuje o nezletilé nebo nezaopatřené dítě. V takovém případě může soud na jeho návrh založit ve prospěch manžela právo odpovídající věcnému břemeni bydlení až do doby, než dítě nabude plné svéprávnosti a schopnosti se samostatně živit. Dříve byly velmi časté porozvodové spory o byt v případě, když se rozvedení manželé nebyli schopni dohodnout, komu z nich má po rozvodu byt zůstat. Dnes je ve většině měst bytů dostatek a nájemné bývá tržní, proto není problém byt opustit a najít si jiný. Sporů o byt řešených soudem proto výrazně ubylo, nicméně ani dnes je nelze vyloučit. Pak soud rozhodne, komu byt zůstane, zruší právo nájmu druhému zmanželů a posoudí, zda je spravedlivé po manželovi žádat vyklizení bytu či zda mu má manžel, kterému byt zůstal, nahradit ztrátu práva či zajistit náhradní bydlení. Jde o jednu z mála bytových náhrad, které nové soukromé právo zachovalo do dnešních dob. Rozvedený manžel, jenž má byt opustit bez náhrady, může v bytě bydlet maximálně rok, pokud mu soud nepřizná právo bydlení vzhledem k péči o nezletilé dítě.