Žalmy, rýmy, Amerika
Svět nám zas o něco potemněl a věru to není jen ubýváním denního světla. Amerika, ach ta Amerika. O důvod více číst Bibli a hledat v ní jednak útěchu, jednak analogie k dnešku. Amerika sama v tom může sloužit vzorem: ta Amerika, jež vyrostla z komunit čtenářů Bible, kteří si ji chtěli číst po svém, a ne jak si přeje vrchnost. Vyrostla z komunit puritánů a presbyteriánů, baptistů a metodistů, kvakerů a moravských bratří. Vždyť i nejstarší americká univerzita, ta Harvardova, vznikla v sedmnáctém století jako škola pro biblické kazatele.
Americké dějiny jsou i dějinami různých čtení Bible: od fundamentalistických po krajně volné, alegorické a téměř sekulární. I ti ze současných amerických evangelikálů, kteří volili usvědčeného
Pondělí Neff lháře a chlubného děvkaře, si svou volbu jistě nějak biblicky zdůvodnili.
Americké dějiny jsou i dějinami nových a nových překládání Bible – aby jí nové a nové generace rozuměly. V České biblické společnosti vyšel před časem překlad stručné souhrnné studie Bruce Metzgera Starověké a anglické překlady Bible. Bezpochyby i americký příklad stál u zrodu Bible XXI – „Bible pro 21. století“, pozoruhodného díla skupiny mladších teologů evangelikální orientace v čele s Alexandrem Flekem. Příznivci Českého ekumenického překladu (natož příznivci Bible kralické) vytýkají Bibli XXI, že je příliš moderní a civilní, že příliš snadno odhazuje starou biblickou poetiku. Jenomže Bible XXI je právě pro ty, kdo neotevírají Bibli, aby se kochali starou češ-
Úterý Putna
Středa Baldýnský tinou, nýbrž aby hledali útěchu a analogie k dnešku.
A navíc, Bible XXI není jen utilitární. Nabízí i nové poetické kvality. Každý ví, že žalmy jsou vlastně básně, či přesněji písňové texty. Ale teprve tvůrci Bible XXI si řekli: Když básně – tak pořádně, tedy i s rýmy. Jistě že v hebrejském originále nejsou. Ale české ucho si v básni, natož v písni, prostě žádá rým. Rýmování Bible XXI je překvapivě zdařilé – mimo jiné i tím, jak je umírněné a nenásilné. Vlastně nejde o přesné rýmy, ale „jen“o asonance – o shody samohlásek na konci veršů. Verše jsou též rytmizovány, také velmi jemně, spíš „podprahově“. I o tu podprahovost jde: běžný čtenář si rytmu a možná ani asonance nemusí vědomě všimnout. Žalmy však, dvojverší za dvojverším, na těch rytmech
Čtvrtek Rejžek a asonancích vplouvají do jeho duše. A ta, jak řečeno, potřebuje útěchu. Zvláště teď. Co třeba tuhle ze žalmu 10: „Na svých cestách mají stále jen úspěch, / tvé zákony jsou jim vzdáleny, / ze všech protivníků mají jen posměch, / v srdci si myslí: nic mě neohrozí, / nikdy mě nepotká žádné neštěstí. / Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky, / na jazyku mají zlo a trápení.“Nebo tuhle ze žalmu 37: „Nezlob se kvůli zlosynům, / nezáviď těm, kdo křivdu působí, / vždyť jako tráva uschnou znenadání, / jak jarní zeleň uvadnou!“ MARTIN C. PUTNA
Pátek Šustrová Sobota Hanák