Albertov byl jako vyměněný
Po konfliktních akcích z minulých dvou listopadů si symbolické místo zabrali opět studenti
PRAHA Tři 17. listopady, ovšem tři naprosto odlišné scénáře.
Rok 2014: pískot, vejce a červené karty pro prezidenta Miloše Zemana, který rozhněvaným kritikům vzkázal, že se jich nebojí.
Rok 2015: pražský Albertov s přilehlým okolím si zabrala proruská aktivistka, takže se bez študáků proměnil v protiislámskou agitku s Martinem Konvičkou na pódiu (spolu s prezidentem ČR) a také s nadšenými davy třímajícími transparenty „Ať žije Zeman!“.
Včera to bylo jiné. Po jedenácté hodině dopolední se do kampusu začaly trousit hloučky mladých i pamětníků. A pokud se loni na Albertově rozdávaly placky s přeškrtnutou mešitou, letos byly ve stáncích studentských spolků k mání trikolory – stužky odkazující na akce, jež před 27 lety zlomily komunistickou moc.
Poslední roky očividně erodují pod tlakem autoritářských tendencí a je lhostejné, zda se maskují jednou jako manažerská představa o řízení státu nebo strach z cizinců a imigrantů, nebo se maskují jako poslanecký návrh na to, aby byl znovu zaveden trest za urážku císařského majestátu.
Místo Konvičky přišel Pithart
Zástupci akademické obce si už v květnu (hned v první vteřinu možnosti ohlásit magistrátu shromáždění) objednali „svůj“Albertov, aby se neopakovala situace z loňska, kdy se k pamětní desce na děkanátu přírodovědecké fa- kulty museli doprošovat přístupu jak studenti, tak dokonce rektoři.
„Mohu zodpovědně říci, že Albertov budeme hájit, aby patřil studentům a lidem dobré vůle napořád,“řekl LN a dalším médiím rektor Tomáš Zima. Právě on spolu s rektory Masarykovy univerzity, ČVUT i s předsedou Akademie věd krátce před polednem položili věnce a kytice pod desku s nápisem „Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my?“. Záhy poté začal na pódiu, s týmž sloganem v pozadí, hlavní program.
Řečníci především děkovali studentům z roku 1939 i 1989 za odvahu vzepřít se totalitě. Kromě rektorů a studentských zástupců měl též slovo někdejší český premiér a nynější pedagog právnické fakulty Petr Pithart. Varoval před štěpením společnosti, stáčením se k východním mocnostem či před zhoubnou touhou po silném vůdci. V narážkách tak kritizoval Zemana i Andreje Babiše (ANO).
„Říká se to o každých volbách, takže neřeknu, že ty následující budou nejdůležitější, ale... myslím si to. Budeme si v nich příští rok moci vybrat vedle normálních stran také firmu, dokonce rodinnou a stále více prosperující. Věřím, že nám včas dojde, že kaž- dá firma má i své personální oddělení, kde jsou připravené formuláře s výpověďmi...,“řekl Pithart.
Slovům intelektuály vzývaného kandidáta pro prezidentský úřad (ač už Pithart řekl, že se na náročnou kampaň necítí) naslouchali i dva další adepti: na pódiu Jiří Drahoš, předseda Akademie věd, na jehož zvažování kandidatury upozornily LN, a mezi několika stovkami účastníků i textař Michal Horáček, který už svůj „boj o Hrad“oficiálně vyhlásil.
Univerzitní vzduch svobody
Kromě Pitharta sklidil potleskMikuláš Bek, brněnský rektor, jenž vminulých letech nebyl prezidentem zván na oslavy státního svátku. Dle něj se v českých dějinách – vedle střídání levicových a pravicových vlád – střídají i období, v nichž dominují liberální či autoritářské představy o vedení společnosti. Liberální bylo jen dvacetiletí první republiky a prvních dvacet let po listopadu 1989. „Je vlastně jedno, zda se dnes autoritativní tendence maskují manažerským pojetím řízení státu, strachem z imigrantů a islámu, nebo se už nemaskují vůbec, jako je tomu v případě čerstvého poslaneckého návrhu na obnovu trest- ného činu urážky císařského majestátu hlavy státu,“řekl Bek v narážce na snahu šedesáti poslanců trestat hanobení prezidenta ČR.
I proto je prý důležitá role univerzit, jež bývají jedním z prvních terčů represí i hybatelkami liberalizace. „Proč tomu tak je? Inu proto, že vzduch univerzitní je vzduch svobodný,“řekl Bek.
V kampusu letos zavlály, stejně jako vždy, české prapory, ale navíc i vlajka Evropské unie, která byla před rokem (s akademiky a s cizinci) jedním z otloukánků.
Studenti se vmanifestu přihlásili k hodnotám liberální demokracie a odstraňování bariér mezi lidmi. „Mítink byl velmi kultivovaný. Takový, jak má dialog být: otevřený, přátelský. Vlály tu vlajky studentských spolků, žádné vulgarity. Byli tu studenti a lidé dobré vůle,“dodal rektor Zima.