Na děti s vysokým IQ školy zapomínají
PRAHA Říká se, že když se něčeho dotknou, informace o tom přijde do jejich mozku jednou tak rychleji než u průměrného člověka. Potřebují jasné sdělení, protože přemýšlejí doslovně. IQmají vyšší než 130. Do škol chodí v Česku více než 52 tisíc dětí od 5 do 18 let, které mají takto vysoký intelekt. Dalších 210 tisíc žáků má IQ vyšší než 115.
O společném vzdělávání dětí takzvaně běžných a těch s handicapy se namluvilo mnohé. Že se v koncepci objevují i mimořádně nadané děti, se už ale tolik neví. Podporu ale potřebují také.
Každý nemusí být vědcem
Kdo by si totiž myslel, že děti s tak vysokým IQ mají co nejdříve odcházet na víceletá gymnázia, je dle lektorky a terapeutky Moniky Stehlíkové na omylu. „To, že má někdo vysokou inteligenci, automaticky neznamená, že z něho musí být vědec,“vysvětluje Stehlíková, která vydala knihu Život s vysokou inteligencí. Ta může dát návod, co prožívají tato dvě procenta lidí a jak s nimi komunikovat.
„Je jasné, že taková neurofyziologická výbava může být obrovským obohacením, ale také velkým handicapem. Záleží, jak s tím jedinec naloží, v jaké žije ro-
210 000 dětí
dině a do jaké chodí školy nebo práce,“sdělila Stehlíková.
Co se handicapů týče, může jít o křehké sebevědomí, sklony k depresi, úzkostnost nebo poruchy pozornosti a učení. „Máme děti s IQ nad 130, které mají poruchu pozornosti nebo hyperaktivitu. Potom je těžké je správně identifi- kovat. Učitel nebo rodič si málokdy řeknou, že to dítě bude nadprůměrně inteligentní, když vidí, že špatně píše, nemá manuální schopnosti,“popisuje Stehlíková.
Nadace Qiido, která se zaměřuje právě na děti s vysokým IQ, obeslala 3905 škol s dotazníkem, který měl za úkol ukázat postoj k mimořádně nadaným žákům. Odpovědělo jich 785. „Prakticky všichni ředitelé základních škol považují za důležité, aby školy individuálně přistupovaly také k dětem s mimořádným intelektovým nadáním,“představuje výsledky studie zakladatelka nadačního fondu Qiido Miriam Janyšková. Mimořádný intelekt se u žáků podle pedagogů nejčastěji projevuje v logicko-matematické, jazykově-verbální a přírodovědné oblasti.
Lehce převažuje názor, že školy nejsou personálně vybavené pro rozvoj takových dětí. Speciálního pedagoga by uvítalo 23 pro- cent z nich a třicet procent by využilo služeb asistenta.
Začleňovat do výuky je třeba i žáky s nadprůměrnou inteligencí. Pedagogové je ale často neumí vytipovat.
Speciální vyhláška
Ministerstvo školství upravuje vzdělávání těchto dětí speciální vyhláškou. Uvádí, že mimořádné nadání včetně vzdělávacích potřeb zjišťuje školské poradenské zařízení ve spolupráci se školou. „Pro nadané děti může ředitel školy vytvářet skupiny, ve kterých se vzdělávají žáci stejných nebo různých ročníků v některých předmětech,“stojí ve vyhlášce. Se souhlasem ředitele se mohou formou stáže učit zároveň jinde.
Stejně to vidí i Janyšková. Zabývá se i dětmi, které navzdory svému intelektu nemusejí výborně prospívat, provokují nekonformním myšlením, těžko se přizpůsobují. Jejich výjimečnost nemusí být rozpoznatelná kvůli mentálnímu postižení nebo i slabšímu sociálnímu zázemí. „Mimořádně intelektově nadané dítě může mít fyzicky osm let, emočně být na úrovni čtyř a intelektově ve věku 12 let,“doplňuje Janyšková.
Problém pro učitele může nastat, když má žák s vysokým intelektem poruchu pozornosti. Bývá jiná než u těch s průměrnou inteligencí a vyžaduje jiný přístup. Takové dítě se začne velmi rychle nudit, což není chyba jen školy. Vnímavý učitel, který preferuje individuální přístup, mu ale může dávat jiné úkoly. Pak se dokáže koncentrovat velmi dlouhou dobu. Bohužel ale i v 21. století jsou učitelé, kteří na děti křičí, a atmosféra ve třídě je velmi napjatá. Poznámka k tématu na straně 10