Na Trumpa sázejí diktátoři i extremisté
Co se dělo okolo Trumpa
Po nástupu nového amerického prezidenta Donalda Trumpa nejspíš nebude všechno tak horké, jak se mohlo zdát z jeho předvolební rétoriky. Nová administrativa přesto vyvolává ve světě otazníky – snad nejvíce na Blízkém východě.
JERUZALÉM/PRAHA Moskvou a Teheránem podporovaný syrský diktátor Baššár Asad, vůdce prozápadní egyptské junty Abdal-Fattáh Sísí a židovští extremisté popírající existenci Palestinců a snící o Velkém Izraeli mohou mít na první pohled jen stěží něco společného. Přesto se v posledním týdnu dokázali shodnout – velice se jim zamlouvá zvolení Donalda Trumpa do Bílého domu a slibují si od něj velké porozumění Spojených států pro své navzájem tak rozdílné záměry.
„Zatím je těžké odhadovat, jaké budou Trumpovy kroky,“řekl tento týden syrský prezident Asad v rozhovoru pro portugalskou televizi. „Pokud však bude bojovat proti teroru, budeme samozřejmě přirozenými spojenci, stejně jako jimi jsme s Rusy, Íránci a mnoha dalšími státy,“dodal. Trump totiž už dříve řekl, že v Sýrii není dobré bojovat proti Islámskému státu a zároveň i proti Asadovi. Nadcházející změnu v Bílém domě si pochvalovali i v Káhiře – tamní média dokonce uváděla, že prezident Sísí byl prvním ze světových státníků, kdo Trumpovi gratuloval.
Radost v Židovském domově
Radost ale zavládla i v Izraeli. Vůdce tamní vládní strany Židovský domov Naftali Bennett hned po Trumpově zvolení prohlásil, že jde o šanci, jak zcela eliminovat možnost, že na Izraelem okupovaných územích vznikne arabský stát, což je plán mezinárodního společenství a dosud se k tomu alespoň formálně hlásila i jeruzalémská vláda. „Trumpovo vítězství otevírá Izraeli příležitost, aby odložil myšlenku vzniku palestinského státu v srdci země,“prohlásil Bennett.
Když ne samotný Trump, tak lidé z jeho okolí totiž v minulosti opakovaně vyjádřili podporu právě tezím, které v Izraeli razí radikální židovská pravice, tedy trvalé anexi palestinských území, jež Izrael okupuje už 49 let, ukončení dosavadních amerických výhrad k výstavbě židovských osad v těchto oblastech, ale také třeba přesunu americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma.
Zatímco v tuto chvíli lze kontury Trumpovy zahraniční politiky jen odhadovat, pomalu se začíná rýsovat jeho diplomatický tým. A právě na základě nejčastěji zmiňovaných jmen mnoho komentátorů usuzuje, že s novým prezidentem se skutečně Spojené státy mohou ještě více odklonit od vyváženého postoje k podpoře Izraele. „Izrael nebude za Donalda Trumpa patřit ke stěžejním tématům jeho úřadování, na rozdíl od éry některých dosavadních prezidentů,“domnívá se například britský proizraelský komentátor Tom Gross. „Pokud však na toto téma dojde, zdá se, že Trump po vrtkavém období za vlády Baracka Obamy obnoví úzké vztahy mezi USA a Izraelem.“
Gross zároveň uvádí tři muže v Trumpově okolí, kteří mají mít vliv na utváření jeho diplomacie: Jareda Kushnera, Davida Friedmana a Jasona Greenblatta – a u všech zmiňuje jejich židovský původ či proizraelskou orientaci.
O úroveň výše, při tipování samotného ministra zahraničí, zaznívají jména, která tento trend mohou umocnit ještě zásadnějším způsobem. Jako možný šéfdi- plomat je zmiňován bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani, známý svými proizraelskými postoji, a hlavně John Bolton, kontroverzní jestřáb, který v minulé dekádě horlivě prosazoval invazi do Iráku a ještě loni namísto mezinárodní jaderné dohody s Íránem navr- hoval bombardování této země. I sám Trump ale průlomovou dohodu, která výměnou za zrušení většiny mezinárodních sankcí zavázala Teherán k výraznému omezení nukleárního programu, označil za nejhorší, k jaké se kdy Američané připojili. Když v březnu vy-
Trumpův tým se ještě nespojil s klíčovými státními orgány. Tvrdí to americká média. Dosud nekontaktoval Pentagon, ministerstvo zahraničí ani další federální úřady. Od prezidentských voleb v USA přitom uplynul již více než týden a obvykle jsou již v tuto chvíli práce na plynulém předání moci mezi starou a novou administrativou Bílého domu v plném proudu.
Celkem 169 ze 188 demokratů v americké Sněmovně reprezentantů vyzvalo dopisem Donalda Trumpa, aby stáhl jmenování dosavadního šéfa své kampaně Stevea Bannona poradcem Bílého domu pro strategické otázky. Bannon stojí
Saúdové už zavrčeli
V tomto bodě se tak Trump zdánlivě přibližuje pozicím Západem podporovaných arabských režimů, jimž byl kompromis s Íránem trnem v oku stejně jako izraelské vládě. „Trumpovy nekompromisní postoje vůči Íránu během jeho kampaně možná přivodily vůdcům ze Zálivu nostalgii po předobamovských časech,“uvádí analýza centra Carnegie.
Jenže Trump se v minulosti vyjadřoval velmi kriticky i o jednom ze spojeneckých režimů, Saúdské Arábii, například když připomněl výrazný podíl saúdskoarabských občanů na teroristických útocích z 11. září 2001. Toto úterý zase saúdskoarabský ministr energetiky Chálid al-Fálih Trumpa – slibujícího větší energetickou soběstačnost USA – varoval před omezováním dovozů ropy z monarchie. To vše dokládá, že hledat už dnes jasný směr jeho blízkovýchodní politi- za kontroverzním webem Breitbart News, který kritici viní z šíření rasistických a antisemitských názorů. Server Breitbart News po Trumpově vítězství ohlásil, že chce rozšířit působnost i do Francie nebo Německa.
Čínská diplomacie se ohradila vůči tvrzení Donalda Trumpa, že globální oteplování je podvod, který si vymyslel Peking, aby poškodil americké hospodářství. Na klimatické konferenci v Marrákeši se od toho distancoval náměstek čínského ministra zahraničí. Čína a USA zkraje září ratifikovaly mezinárodní klimatickou dohodu. Trump chce od závazku omezit emise odstoupit.
ky je velmi předčasné, stejně jako odhadování, jak se k jeho administrativě postaví regionální vlády – kupříkladu jak by arabské režimy skously Trumpovo vyhrocené stranění Izraeli.
Trump by tak nakonec nebyl prvním z amerických prezidentů, kteří měli ve vztahu k Blízkému východu řadu razantních prohlášení, avšak delikátní mezinárodní realita i jejich domácí právní omezení je nakonec přiměly k tichému odložení smělých plánů.
I dosluhující Barack Obama, když se ucházel o hlasy proizraelských voličů, v roce 2008 ještě coby senátor na sněmu AIPAC v rozporu s dodnes trvajícím oficiálním postojem USA hlásal, že „Jeruzalém zůstane hlavním městem Izraele a musí zůstat nerozdělený“. Ani on ale nakonec neodsouhlasil přesunutí ambasády do sporného města, stejně jako se mu například nepodařilo uzavřít kontroverzní tábor pro zajatce z Blízkého východu na Guantánamu. Poznámku čtěte na straně 10