Hvížďala a Suchý v listopadu 2016

Když se před 27 lety novinář Karel Hvížďala vracel po dvanáctiletém německém exilu, jel s odhodláním zapojit se do změn, NĚCO doma udělat. Začal tím, že během pár týdnů vyzpovídal 21 aktérů listopadového dění a jejich náhled na situaci i kořeny, z nichž vznikla, vtělil do sešitu s názvem Výslech revolucionářů z listopadu 1989. Šlo o první číslo nové edice Bestseller zamýšlené jako měsíčník – na novinovém papíře, formátem časopis, jen nejnutnější grafika plus fotografie zpovídaných, cena šestnáct korun – ale náklad sto tisíc výtisků spatřil světlo světa za pouhé čtyři měsíce! V té době bylo třeba rychle vydat mnoho titulů, jež do té doby vyjít nemohly, proto ty „revoluční“podmínky.

I nejnovější kniha z Hvížďalova pera (napsal jich za ta léta mnoho, často právě knižních rozhovorů) Legenda Suchý, kterou právě vydal Galén, navazuje na splnění jednoho z dluhů někdejší české společnosti; je formálně docela jiná, v tuhé vazbě s přebalem, se záložkou, doslovem, rejstříkem... Bilanční rozhovor k pětaosmdesátinám Jiřího Suchého je třetím knižním setkáním novináře s jeho oblíbenou „legendou“, proto se leccos možná opakuje, ale podstata zůstává. Osobnost Jiřího Suchého se projevuje v každé odpovědi, ať jde o otázky intimní, či pracovní nebo politické. Zůstal tím, kým vždycky byl, stojí si na svém způsobu vyjadřování, s věkem se jen prohloubil jeho nadhled nad marnostmi života. Na otázku, co by dělal, kdyby zavřel divadlo, slibuje, že by psal: „Celej život si střádám materiály, které bych chtěl zpracovat. Když mám čas si text vysedět, bývám někdy i vtipnej...“To je přece dobrá zpráva!