Zavlaje čínská vlajka nad Plzní?
Vrámci česko-čínského fóra se čínská skupina CEFC dopočítala, že v České republice zatím investovala 23 miliard korun, a to včetně nákupu Žďárských strojíren a sléváren (ŽĎAS), jenže do nich se u nás investuje přes jejich slovenskou matku – jsou to tedy peníze, které se účetně projeví ve slovenské platební bilanci.
Čína se v objemu investic v České republice stále pohybuje okolo 20. místa a nákup ŽĎAS (skrze slovenskou matku) je jediným investičním počinem, který v rámci naší ekonomiky stojí zatím vůbec za řeč, jakkoli jde o akvizici, a nikoli nějakou novou investici na zelené louce, která poskytuje nové pracovní příležitosti. Ostatní věci – jako koupě bývalé budovy Živnobanky v ulici Na Příkopě, fotbalového klubu Slavia nebo pivovaru Lobkowicz – lze spíše považovat za jakési investiční titěrnosti.
Otázkou je, jak se dopočítává ke svým čínským numerům prezident Mi- loš Zeman. Při návštěvě čínského prezidenta před půl rokem mluvil o 90 miliardách korun čínských investic. Tento týden mluvil v Praze Zeman o 50 miliardách. Jak na to přišel, není známo. Člověk si říká, jak mohly takto objektivně nevýznamné věci vyvolat tak gigantické poryvy na politické scéně, jako byl dopis „čtyř nejvyšších ústavních činitelů“, který připomínal oficiální psaní Emila Háchy do Berlína. Ano, jsou tu zájmy Petra Kellnera a jeho finanční skupiny získat v Číně bankovní licenci (na banky se vztahuje pojištění vkladů). Co ještě jiného může být ve hře?
Pomineme-li nejrůznější spekulace, ze kterých vyplývá, že by Jaroslav Tvrdík nejraději prodal Číňanům vše, co není přišroubované (amožná i to, co přišroubované je), rýsuje se tu minimálně jedna reálná věc, o které se ví, že je ve finálním stadiu příprav. Jde o to, že čínská firma CRRC připravuje koupi firmy Škoda Transportation, probíhá již tzv. due diligence, možná již dokonce proběhla. Celková suma, za kterou mohou Číňané u čtyř českých vlastníků nakoupit, může prý činit až 55 miliard korun. Skrze kyperské struktury firmu vlastní Tomáš Krsek, Marek Čmejla, Jiří Diviš a Michal Korecký. Tito vlastníci firmu ovládají zhruba od roku 2010, předtím byla ovládána neprůhledným způsobem a svou roli hrál i Martin Roman, bývalý ředitel ČEZ a předtím právě ředitel Škody Plzeň. Celé ovládnutí Škodovky bylo finančně provázáno i s privatizací Mostecké uhelné.
Skupina vlastníků plzeňské firmy se před pěti lety podobným způsobem již zbavila firmy Škoda Power, kterou kou- pil jihokorejský Doosan. Výrobce turbín a jiného zařízení byl prodán Korejcům za 11,5 miliardy korun poté, co byla firma „vyfutrována“zakázkami na dlouhá léta dopředu, mimo jiné zakázkami pro firmu ČEZ. Scénář je nyní podobný: Škoda Transportation, která vyrábí lokomotivy, tramvaje, vlaky a podobně, zase žije ze zakázek pro česká města, pro Prahu, pro České dráhy a tak dále.
Srovnejme si to s jiným „plzeňským prodejem“. Konsorcium vzniklé spojením koncernů SABMiller a AB Inbev prodává firmu Plzeňský Prazdroj. Zájemců bylo spoustu a okruh byl nyní podle agentury Reuters zúžen na pět hráčů.
Proč nepostupují současní majitelé Škody Transportation podobně, proč také nevybírají kupce v soutěži? Negeneruje snad soutěž většinou lepší cenu?
Obávám se, že mnohé jiné případné zájemce jako Siemens, Alstom či Bombardier by muselo zajímat, jak firma přišla k zakázkám a jak přesně byla zprivatizována. Čínské soudruhy nic z toho zajímat nebude. Uvidíme také, kdo bude při prodeji firmy radit a konzultovat, kolik to bude stát (kam ty peníze doputují) a jestli to náhodou nebude někdo, kdo leccos ví o způsobu získávání zakázek i o tom, jak kdo nabyl majetku při té „privatizaci“.
A jaký je pro českou ekonomiku celkový prospěch z prodeje Číňanům? Asi bude spíše negativní. Číňané získají homologace pro EU, know-how a průmyslové patenty, až doběhnou větší zakázky, přesunou výrobu do Číny a jednou to tady celé zavřou.
Autor je předsedou správní rady IPPS