Jsme demokracií díky lidu

Postoje a angažovanost všech generací Čechů mi dávají víru v budoucnost naší země

Navštěvuji Českou republiku rád a často. Odešel jsem v roce 1949 s těžkým srdcem, nechával jsem tu své přátele a rodinu, která mi zůstala po hrůzách poslední války. Věděl jsem ale, že nemohu žít v dalším tyranském režimu, bez naděje na lepší budoucnost.

Kontakt se svou rodnou zemí jsem nikdy neztratil a pomáhal jsem mnoha imigrantům. Hledal jsem příležitost pomoci své zemi a ta přišla po roce 1989, kdy jsem zorganizoval s přáteli pomoc Lidovým novinám. Uvědomoval jsem si, že svobodný tisk je důležitou zárukou obnovené demokracie.

Moje letošní návštěva se lišila od těch ostatních. Všechno to, co se stalo po mém příjezdu, okolo 28. října až do doby mého odjezdu, bylo neuvěřitelné. Samozřejmě jsem si vědom toho, že se to netýkalo mé osoby, ale českého národa, který vyjádřil svoji svobodnou vůli a přání pro budoucnost. Jsem tomu velice rád a jsem vděčen, že se tak stalo bez násilí a nepokojů.

Na druhou stranu věci, které předcházely a provázely moji návštěvu, byly smutné a znepokojující. Nechtěl jsem se jimi po svém odjezdu zabývat, ale opakování nepravd, lží a výmluv mne k tomu nutí.

Nechci více mluvit o návštěvě Jeho Svatosti dalajlamy a spojení s mým vyznamenáním. Daniel Herman tuto záležitost vysvětlil pravdivě a jasně.

Nechci mluvit o cenzuře Show Jana Krause, myslím, že díky internetu informace byla jasná, a víme, že český národ si nedá vzít svobodu slova.

Chci mluvit pouze o dvou věcech, které se staly po mém odjezdu.

Za prezidentů Havla a Klause mě na vyznamenání nenavrhli

Prohlášení pana Forejta, které načasoval po mém odletu. Nejdříve nemohl odpovědět na jednoduchou otázku, zda se mnou mluvil, či ne, říká, že protokol mu to nedovolil. Poté měl dovolenou. Připustil, že měl dva hovory s naším číslem v Torontu, výpis z našeho telefonního účtu je samozřejmě jednoznačný. Pamatuje si ale věci, které se nestaly, tvrdí, že žádal o vysvětlení jednoho z údajů, stále nevím jakého, protože tato otázka v našem hovoru nezazněla. Tvrdí, že mne informoval, že jsem na listu navržených, nechápu, proč by to dělal, když seznam navržených byl přístupný v médiích několik měsíců předem.

Tvrdí, že jsem mu volal zpátky, ale to není pravda. Moje žena, dr. Tereza Brady, ho volala zpátky, mluvila v přímé řeči, takže pokud pan Forejt není schopen odlišit mužský a ženský hlas, použitá forma jasně dokládala, že mluví se ženou. Skutečný, to jest pravdivý obsah obou telefonních hovoru jsem já i moje žena sdělili médiím opakovaně.

Další věcí je rozhovor pana prezidenta Zemana pro Parlamentní listy 5. listopadu, kdy bylo uvedeno: „Když se občas někdo zeptá, proč pan Brady nedostal státní vyznamenání, odpovídám, že ze stejných důvodů, proč mu ho nedal ani Václav Havel, ani Václav Klaus.“Nabízí se tedy otázka, jaký tento důvod byl a jak je možné, že ho pan prezident Zeman zná.

Současný prezident nemůže na tuto otázku odpovědět. Já ale mohu. Nebyl jsem v seznamu navržených ve funkčním období obou jmenovaných prezidentů, tudíž ani jeden z nich neměl možnost o mém případě rozhodovat, ať už s důvodem, nebo bez něj. Byl jsem ale nominován Poslaneckou sněmovnou ve funkčním období současného prezidenta v roce 2013, 2014, 2016. Vždy jsem o svém navržení na seznamu věděl, tato informace je veřejná a snadno dostupná. Současný prezident samozřejmě nemusí odůvodnit své zamítavé stanovisko ohledně mého vyznamenání v roce 2013, 2014, letošní rok je jiná historie, a díky médiím dostatečně známá.

Máme v naší historii mnoho příkladů, jak ti nejlepší z nás bránili svobodu a pravdu. Během této návštěvy jsem se potkal s mnoha lidmi, ať to bylo na různých setkáních, jako akce studentů na Strossmayerově náměstí, neuvěřitelné setkání na Staroměstském náměstí, ale i setkávání s lidmi v ulicích Prahy, v restauracích a podzemní dráze. Postoje a angažovanost všech generací mi dává víru v naši českou budoucnost. Česká republika je samostatný demokraticky stát, a díky přání svého lidu jím zůstane.