Kriminalita v rodině

lem (například pohlavního zneužití) matčin přítel – na první pohled sice cizí osoba, pro dítě však člověk patřící do rodiny. Ne nadarmo se hlava IV. trestního zákoníku jmenuje Trestné činy proti rodině a dětem (sem patří například týrání osoby žijící ve společném obydlí, za které trestní zákon umožňuje uložit trest odnětí svobody až na dvanáct let).

Paní učitelka Kateřina by mohla vyprávět: o dětech brutálně trestaných za špatné známky, přivazovaných k noze kuchyňského stolu či ponechaných za trest bez večeře. Je bolestnou výsadou lidského druhu, že se kriminální činnosti v rodině dopouští zejména vůči těm nejbezbrannějším jedincům – dětem, které by dospělí ve skutečnosti měli chránit.

Kriminální sex není jen násilí

Ale nejde jen o problém nedospělých obětí. V rodině občas dochází i k trestným činům proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, o kterých pojednává hlava III. trestního zákoníku, kam patří například znásilnění nebo sexuální nátlak.

Se znásilněním vůbec je spojena řada obecně sdílených omylů. Tohoto závažného trestného činu se totiž nedopouštějí ani tak cizí osoby v temných zákoutích parků, ale mnohem častěji osoby oběti známé a naopak blízké, či dokonce příbuzné. Za trestný čin se podle našeho práva považuje i znásilnění manželky nebo (spíše teoreticky) manžela, tím spíše, že se tohoto činu lze dopustit i s využitím bezbrannosti oběti (podnapilosti, bezvědomí, nemoci apod.).

Až osm let za křivé obvinění

Paní učitelka Kateřina by mohla podat podrobnou informaci i o jiné zvláštnosti, které se dopouštějí muži i ženy v průběhu vyhroceného rozvodového nebo opatrovnického řízení. Je jím lživé trestní oznámení otce na matku či matky na otce svého dítěte. Cíl takového kroku je zřejmý – probíhající trestní stíhání proti druhému rodiči má snížit či naprosto vyloučit jeho šance na získání dítěte do péče.

Není výjimkou, když se do lživého obvinění zapojí i další rodinní příslušníci, nejčastěji matka oznamovatele skutku. Podobné jednání je ovšem krátkozraké – realita obvykle vyjde dříve či později najevo, ale vztahy se dají zklidnit na běžnou komunikační úroveň jen výjimečně. Oznamovatel si přitom neuvědomí, že trestním oznámením riskuje vazbu či výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody pro druhého rodiče svého potomka.

Od tohoto kroku ho obvykle neodradí ani jiné nebezpečí – smyšleným trestním oznámením v úmyslu jinému narušit rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu se oznamovatel dopouští trestného činu křivého obvinění podle § 345 trestního zákoníku s trestní sazbou od dvou do osmi let.

I takové případy zažila paní Kateřina, která navíc dnes už dobře ví, že trestný čin, jehož se rodinný příslušník dopustí vůči osobě blízké, ba dokonce nezletilé, posuzují soudy velmi přísně a blízký vztah pachateli nepomůže – je totiž jednoznačně přitěžující okolností.