Utajená „polokorunovace“

František Josef I. byl kvůli revoluci ve Vídni uveden na trůn v Olomouci

VČechách málokdo ví, že rakouský císař František Josef I. nebyl „nastolen na trůn“v hlavním městě Vídni, nýbrž v moravské Olomouci. Vídeňský dvůr totiž musel z hlavního města uprchnout před ničivou revolucí, která vypukla v říjnu roku 1848 a vystrašila dvořany výjimečně násilným průběhem. V doprovodu prchajícího císaře Ferdinanda I. nechyběl ani mladý arcivévoda František, syn arcivévody Františka Karla.

Jeho nástup na trůn se tajně připravoval už před revolucí. Za plánem stála jeho ambiciózní matka arcivévodkyně Sofie, státní kancléřMetternich a kupodivu i císařova manželka Marie Anna. Čekalo se jen na vhodný okamžik. Mladý arcivévoda dosáhl v srpnu 1848 osmnácti let, a i když tento věk nebyl v žádném právním ohledu hranicí plnoletosti, arcivévodkyně Sofie a dvorská kamarila se již předem rozhodly, že císaře Ferdinanda I., který se zdiskreditoval ústavními sliby, přinutí k abdikaci a na trůn nastolí mladého arcivévodu.

Jak František ke svému jménu přišel

Ke korunovaci ovšem mohlo dojít teprve poté, co byla poražena vídeňská revoluce a vlády se chopil nový premiér Felix ze Schwarzenbergu. Není pochyb o tom, že ceremoniál „nastolení“nového císaře probíhal v jeho režii. Ten také budoucímu panovníkovi vymyslel nové jméno, které mělo připomínat nejen tradicionalistického Františka I., ale i reformátora Josefa II. Zrodil se František Josef I.

Na pečlivě připravované události však bylo zvláštní, že měla proběhnout v naprostém utajení. Ministrům, dvořanům a členům rodu bylo jen sděleno, že se mají 2. prosince 1848 na 8. hodinu ranní dostavit do arcibiskupského paláce v Olomouci, aniž jim kdo vysvětlil proč.

Dvořané v předsíni Trůnního sálu arcibiskupského paláce horečnatě diskutovali o tom, jakou důležitou událost jim panovník hodlá oznámit. Po hodině se dveře otevřely a kníže Felix ze Schwarzenbergu je vpustil dovnitř. Zde jim pohnutě oznámil, že jejich novým panovníkem se stal František Josef I. a že mu mají vzdát hold.

Na rozdíl od skutečných korunovací však tentokrát vzdávali hold představitelé úřadů a armády. Na všech zobrazeních ceremoniálu je přitom vidět, že nejdůležitější z nich byli vojáci Windischgrätz a Jelačić. Ceremoniál jako by vyjadřo- Nově objevený „korunovační“obraz z Olomouce (kol. 1876). Obraz zachycuje požehnání bývalého císaře Ferdinanda I. jeho nástupci Františku Josefovi I. Vpravo stojí kníže Windischgrätz a bán Jelačić, vlevo s papírem v ruce premiér Felix ze Schwarzenbergu. Obraz – připisovaný olomouckému malíři Adolfu Rabenaltovi – zachycuje jednu z variant průběhu slavnostní události. „Polokorunovace“se odehrála 2. prosince 1848 v sále olomouckého arcibiskupského paláce, který poté získal přízvisko Trůnní sál (na snímku dole). val, že to jsou hlavně představitelé vítězné armády, kdo má být oporou nového režimu.

Korunovace bez koruny

Co přesně se ale odehrávalo za zavřenými dveřmi Trůnního sálu, je dodnes nejasné. Víme sice, kdo kdy mluvil, jaké byly texty projevů knížete Schwarzenberga i císaře, ale nejasná zůstává otázka, který iniciační akt vlastně představoval symbolické předání vlády novému panovníkovi. Navzdory fantazii některých dobových umělců totiž při obřadu nebyly přítomny korunovační klenoty rakouských dědičných císařů ani žádný církevní hodnostář, který by panovníka pomazal.

Není jasné, zda odcházející panovník vyšel vstříc k mladému arcivévodovi, nebo naopak ten poklekl před sedícím předchůdcem. Z dostupných dokumentů se ale zdá, že jediným iniciačním aktem bylo požehnání bývalého panovníka Ferdinanda I. Při obřadu totiž očividně nedošlo ani k usednutí na trůn, takže nešlo o nástup na něj ani o nastolení, jak se často tvrdí. Šlo jen o „korunovační“požehnání.

Za zvážení stojí i fakt, že nového císaře nekorunoval arcibiskup, ani jiný církevní hodnostář, nýbrž předchozí císař a příbuzný. Vypadalo to, jako by dědiční rakouští císařové měli v úmyslu neuznávat žádnou vyšší moc, nýbrž spravovat vládu doslova vlastními silami. Franti- šek Josef také žádnou řádnou císařskou korunovaci nikdy neabsolvoval, ačkoliv oktrojovaná ústava ji předpokládala. V titulatuře se označoval za panovníka „z boží milosti“a tato legitimizace jeho moci mu zcela stačila.

Ačkoliv se císař i jeho premiér Schwarzenberg ve veřejných manifestech zavázali, že budou chránit ústavu, při první příležitosti František ústavu zrušil a vládnul dál jako absolutní dědičný císař rakouský. Radikální olomoučtí studenti jej tak dobře odhadli už v dobách korunovace, když na manifestech vylepených v ulicích 2. prosince 1848 přepisovali jeho jméno z Franze na Fraze. Překřtili tak Františka Josefa I. na fracka Josefa I.