Mrtvé přípojky přestanou lidem zdražovat plyn

PRAHA V devadesátých letech rozdal stát obcím šest miliard korun, aby Čechy odklonil od topení uhlím k ekologičtějšímu plynu. Záměr se tak úplně nevydařil. Podle predikcí se mělo v republice touto dobou spotřebovat alespoň 12 miliard kubíků ročně, realita ale ustrnula na čísle osm. V důsledku je země prošpikovaná soustavou trubek, za kterou platí připojení spotřebitelé, i když většina infrastruktury není využitá.

Češi tak vlastně svými složenkami dotují mrtvé přípojky. Předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková chystá novinku, která má nevýhodnou situaci obrátit v jejich prospěch.

Změna spočívá v tom, že distributoři přijdou o možnost promítat do regulované ceny plynu přípojky, kterými dva roky nic neproudí. Podle údajů národního regulátora využití trubek na českém území osciluje od nuly do šedesáti procent. V Česku je minimálně tři sta mrtvých přípojek. „Aby byl plyn levný, mělo by využití infrastruktury dosahovat sedmdesáti procent. Jestli chceme plnit unijní nařízení na ekologické vytápění, plyn je ideální,“říká předsedkyně ERÚ.

Novinka, pro niž se Vitásková inspirovala na Slovensku, by zlevnění plynu přinesla. Regulovaná část ceny by klesla o infrastrukturu, kterou by si už distributoři nesměli dát do nákladů, protože nijak neslouží zákazníkům.

Cílem regulátora ale není trestat distributory, nýbrž je motivovat k tomu, aby si začali aktivně shánět zákazníky na roury s malým nebo nulovým provozem. Spotřeba plynu by se tím rozhýbala. Když se pak o náklady na údržbu podělí více spotřebitelů, cena plynu klesne také. Spokojení pak budou moci být všichni – odběratelé plynu, jeho distributoři i planeta.

Provozovatelé plynárenské soustavy jsou v České republice tři. Innogy, jak se teď jmenuje RWE, E.ON a Pražská plynárenská. Největší z nich je první zmíněný, má pod sebou 64 tisíc kilometrů rour amrtvé přípojky se nacházejí především na jeho trasách. Zatím se nikdo z plynařů nechce k záměrům národního regulátora vyjadřovat, neboť oficiálně se ještě nezačaly konzultovat. Není tak ani jasné, o kolik přesně by cena plynu mohla klesnout. „Nové zásady by měly být obsaženy v návrhu pravidel pátého regulačního období, který v tuto chvíli ještě nemáme k dispozici. Začátek diskuse s ERÚ očekáváme v následujících týdnech,“uvedl Martin Chalupský z Innogy. Podobně odvětili i další dva mluvčí.

Na to, aby si firmy pro mrtvé přípojky nasmlouvaly nové odběratele, dostanou relativně dost času. Zmíněné páté regulační období a s ním i nová pravidla začnou platit od roku 2019. To znamená, že poprvé se ustanovení „co nepoužíváš, nedávej si do nákladů“projeví v roce 2021. Do té doby lze dosáhnout kýženého efektu lepších cen tím, že se začne masivněji používat již vybudovaná infrastruktura.

Polské veletoče

Malé využívání plynárenské soustavy se promítá i do debat o stavbě severo-jižní přípojky. Ta by měla vést plyn z terminálu ve Svinoústí přes Polsko do České republiky, projekt se jmenuje Stork II. Panuje politický zájem, aby se plynovod postavil, ale energeticky prozatím mnoho smyslu nedává. Starší „bráška“zamýšlených trubek, Stork I, vykazuje mizernou naplněnost. Od spuštění v září 2011 do konce letošního října jel na 40 procent své kapacity, a bráno optikou posledních dvou let, bylo využití na těžko uvěřitelné hodnotě 1,78 procenta.

Přirozeně pak vyvstává otázka, proč by měl český zákazník potřebovat další roury, když už těmi stávajícími skoro nic neteče. Odpovědí českých, polských i evropských politiků je zvýšení bezpečnosti a stability dodávek. Dotační podporu nových plynovodů Evropská komise v zásadě spustila proto, aby se země starého kontinentu neocitly bez zdrojů, kdyby se Rusku zachtělo utáhnout kohoutky. Jenomže vůči tomuto cíli dává Stork II pramalý smysl.

Pro pochopení je potřeba ohlédnutí za historií projektu. Poláci se nejdřív s Čechy shodli, že Stork II je v jejich společném zájmu, Evropská komise byla ráda, protože šlo o jediný kompletně přichystaný energetický projekt, a pro investici schválila rekordně velkou podporu. Ale po výměně vlády se Poláci rozhodli, že už stavět nechtějí, leda by dostali od Čechů záruku, že do společných trubek nepůjde žádný plyn z Ruska, mezitím schválená dotace propadla. O něco později Poláci zjistili, že na jinou energetickou stavbu od Evropy peníze nedostanou, a tak došli k závěru, že Stork II přece jen chtějí, nicméně trvá předsevzetí nepustit do rour žádný ruský plyn. Pak je ale otázka, jaký plyn v nich bude.

Kdo to zaplatí?

Nepotvrdil se původní předpoklad, že by polská ložiska břidlicového plynu ve Svinoústí byla tak rozsáhlá. Druhá varianta je napojení na norská ložiska plynu, jenomže k těm teď žádná přípojka nevede. Není sepsaný takový projekt, a i kdyby se realizoval, hotový bude za poměrně mnoho let. Polsko má spotřebu 15 miliard kubíků plynu ročně, kapacita terminálu ve Svinoústí je pětmiliard kubíků, a pokud ve Stork II nebude proudit ruský plyn, jak Polsko deklaruje, pak projekt pro Českou republiku nepředstavuje ani novou variantní trasu ke stávajícím zdrojům, ani nový zdroj, protože sem z Polska nic nedoteče.

Národní regulátor se proto stavbě Stork II, aniž by bylo hotové spojení k norským zásobám, brání. Podle Vitáskové není možné zdražovat plyn o investice, ze kterých český spotřebitel nebude vů- bec nic mít. „Stork II českému spotřebiteli nepřinese větší komfort ani diverzifikaci dodávek. Je to proti cenové i ekologické logice, protože dražší plyn znamená méně odběratelů, méně odběratelů znamená dražší plyn, a tak pořád dokola,“popisuje předsedkyně kruhovou past. ERÚ proto požaduje od Poláků garanci, že i při eliminaci ruského plynu bude mít v trubkách co téct, a Poláci takovou záruku prozatím dát nedovedou. Bez vysokého využití by Stork II znamenal leda dramatický dopad na ceny plynu.

Na potřebu efektivnější regulace síťových odvětví, kam plyn spadá, upozornila čerstvá analýza Úřadu vlády, neboť v nich dodávky pro celé území zajišťuje jedna či pár firem, čímž se vytváří monopolní pokřivení trhu.

„Regulace může spočívat například v povinnosti využít určitou část zisku na investice do sítě či ve striktnějším a transparentnějším nastavení koncových a subdodavatelských cen,“stojí v analýze. K druhému uvedenému opatření – průhlednějšímu a spravedlivějšímu nastavení ceny – směřuje záměr ERÚ nepustit na složenku náklady za mrtvé nebo polomrtvé přípojky.