Blues o Trumpovi a jiné riffy
Během tří hlavních a řady doprovodných koncertů 21. ročníku festivalu Blues Alive v Šumperku hrály už tradičně nadšenému publiku vedle domácích hudebníků osvědčené hvězdy žánru i nové objevy z celkem sedmi zemí. Plných šest z kolébky blues, tedy z USA.
Mezi největší hvězdy festivalu patřila zpěvačka Maria Muldaurová, která ve svých začátcích byla součástí komunity newyorské folkové scény raných 60. let a vystupovala v tamních klubech například po boku Boba Dylana. Tak hluboko během svého koncertu sice hudebně nešla, ale nepřímo dávné časy připomínala v mluvených vstupech mezi songy, kdy jako příznivkyně americké levice bědovala nad „nemožným“Donaldem Trumpem a písní Why Do People Act Like That nevěřícně vrtěla hlavou nad voliči příštího prezidenta. V sestavě, jíž říká Red Hot Bluesiana Band, měla vedle bubeníka zkušeného kytaristu Craiga Caffalla a klávesistu Chrise Burnse, který obstarával levačkou basovou linku a pravou rukou perlil typické neworleanské riffy. A v repertoáru sestaveném z čísel zásadních autorů, jako jsou její exmanžel Geoff Muldaur, Bobby Charles, Eric Bibb nebo J. J. Cale, se protagonistka cítila natolik výborně, že se během balady Please Send Me Someone To Love mohla pustit i do osamocené hlasové exhibice. A pak se zas opřít o spolehlivou kapelu.
Hlavní instrumentální hvězdou, byť také muzikantsky nonšalantně zpívající, byl kytarista Duke Robillard, kdysi zakladatel legendární skupiny Roomfull of Blues a dnes už dávno na vlastních nohou. Robillard podle očekávání provedl set dokonale vytříbeného blues rocku, jaký zní i z jeho letošního alba Blues full Circle.
Kdo si potrpí na energické afroamerické vokalistky s příznačnou barvou hlasu, musel být na výsost spokojen s výkonem jak Sharrie Williamsové, která se svou skupi- nou celý festival řízně odstartovala, tak snad ještě víc se Shaun Bookerovou, ozdobou vystoupení kapely kytaristy a zpěváka Johna Del Toro Richardsona, užívajícího i prvky texasko-mexické muziky nebo rock’n’rollového mamba á la Bo Diddley. Robustní tón i hlas měl další kytarista, černý Slam Allen, přepracovávající i tak známé kusy jako stoneovské Satisfaction nebo Hey Joe a Red House Jimiho Hendrixe. Uvolněný závěr festivalu obstarala bílá, rytmicky pevná skupina kytaristy Matta Hilla a jeho černé manželky Nikki, zpěvačky s ostrým rockovým témbrem. A neúnavné pružné tanečnice. Jakýmsi černým koněm festivalu se stalo explozivní trio Dirty Deep z francouzského Štrasburku, v němž povětšinou sedící a převážně slidující kytarista i hráč na foukací harmoniku Victor Sbrovazz dokáže rozpoutat prudký žár. V čemž mu zdatně sekunduje té- měř punkovou energií nabitá rytmika.
Jiná výborná francouzská kapela doprovázela Rolanda Tchakountého, který sice pochází z Kamerunu na západě Afriky, odkud blues podle mnohých badatelů přišlo s otroky do Ameriky, ale Tchakounté je zaníceně prováděl v moderní chicagské podobě.
Vystoupeními v předsálí si publikum zcela získala půvabná Natalia Kwiatkowská z polského Krakova, stojící v čele skupiny Cheap Tobacco. Její hudba je sice od blues už poněkud odkloněná směrem k alternativnímu rocku, ale jisté styčné plochy v ní byly patrné. A ve festivalovém programu jsou odskoky do různých stran vždycky vítané. Dělal je i Brit John Fairhurst, opět kytarista, organicky do blues přidávající prvky ostrovního folkloru, irských tanečních rebelů nebo námořnických popěvků. Slovenka Silvia Josifoska, stálice šumperského festivalu, zpívala bluesové standardy, které má zažité, ale tentokrát zněly jinak a nově, neboť v sestavě její Blues Laboratory byli toliko dva kytaristé, Ivan Tomovič a Stefan Lengyel. Ti užívají množství efektů a přednatočené smyčky a přesvědčivě jimi vytvářejí osobitou atmosféru.
Česká stopa
Došlo i na jazzové přesahy (Jana Koubková, Zuzana Dumková) nebo na svébytné rockové písničkářství Jana Sahary Hedla s Blankou Šrůmovou. Výtečný dojem zanechalo české trio The Bladderstones s technicky udivujícím a tvořivým mladým kytaristou Tomášem Frolíkem, které už má kvalitní vlastní songy a jde stále kupředu. Zážitek zcela jiného druhu přineslo dámské Alo Trio, zpívající vtipné a hořké texty Vlasty Třešňáka a doprovázené v propracovaných aranžmá suverénní skupinou tuzemských jazzmanů.
Blues Alive, prvořadá kulturní událost poněkud stranou ležícího města, jehož publikum přijalo tuto hudbu už dávno za svou, splnil i tentokrát očekávání a upozornilo na směry, kam se blues může v příštích letech ubírat.
Blues Alive 2016,
Autor je hudební publicista