Mistrovství světa v gradaci
Vlednu totiž vyšlo definitivně poslední, mimořádně umělecky i komerčně úspěšné album Davida Bowieho Blackstar. A na něm je Donny McCaslin hlavním, nejnápadnějším hudebníkem. Album Beyond Now navíc natočilo stejné obsazení saxofonistova kvarteta, které angažoval Bowie. Můžeme tedy nahlédnout jeho aktuální tvorbu nezaštítěnou jménem slavného zpěváka.
Padesátiletý Donny McCaslin tvoří desky pod svým jménem od roku 1998 a Beyond Now je dvanáctá položka jeho diskogra- fie. Vedle toho byl ke slyšení na řadě dalších nahrávek newyorského moderního jazzu, například v kapele významného trumpetisty Davea Douglase. A jako člen asi nejvýznamnějšího big bandu současného moderního jazzu, který vede dirigentka Maria Schneiderová, se poprvé nachomýtl k Bowiemu. Zpěvák totiž orchestr přizval k natáčení singlu Sue (or In a Season of Crime), písničky, která se pak v jiném aranžmá objevila i na Blackstar. Mimochodem, dvě ze tří svých dosavadních (zatím neproměněných) nominací na cenu Grammy má McCaslin právě za svá sóla na deskách se Schneiderovou.
Pocta zesnulé hvězdě
Album Beyond Now je zřetelně koncipováno jako pocta zesnulému Davidu Bowiemu. Nejen proto, že kvarteto interpretuje dvě jeho starší skladby, ale také stylovou členitostí obsahu alba a vizionářstvím podobného kalibru. Kvarteto, ve kterém saxofonistu Donnyho McCaslina doplňují bubeník Mark Guiliana, basista Tim Lefebvre a klávesista Jason Lindner, svůj výraz proměnlivě a vlastně poměrně radikálně přelévá. Přitom nelze říct, že by deska nedržela pohromadě, sceluje ji nejen výrazný saxofon, ale i hodně specifický styl Guilianových rytmických groovů. Ty ostatně velmi povýši- ly i Blackstar. Když už je řeč o Davidu Bowiem, oněmi dvěma skladbami, které si kvarteto z jeho odkazu vybralo, jsou jednak dosti temná Warszawa z berlínského alba Low, natočeného se zvukovým experimentáto- rem Brianem Enem v roce 1976, a za druhé A Small Plot of Land z možná trochu nedoceněného alba Outside z roku 1995. Z první jmenované vlastně McCaslin a jeho spoluhráči do značné míry udělali vlastní skladbu, které ovšem ponechali původní atmosféru. Druhá, i díky tomu, že se jedná o jedinou zpívanou položku desky, kde se vokálního partu zhostil Jeff Taylor (jehož témbr je v některých pasážích navíc původnímu interpretovi docela podobný), je relativně více „bowieovská“. Což samozřejmě není na škodu.
Dynamické napětí
To nejzajímavější na albu se ale přece jen děje mimo tyto dvě coververze. Už samotný vstup do alba prostřednictvím skladby Shake Loose je dokonalý. Rozhodně nikoli prvoplánový, avšak neuvěřitelně energický rytmus, bublání elektroniky, široké zvukové bohatství použitých efektů a k tomu bravurní sólová hra Donnyho McCaslina ukazuje, v čem je největší síla téhle čtveřice. Tím je totiž dynamika a dokonalá gradace. V gradaci pak předvádí skutečné „mistrov- ství světa“. Potvrdí to hned vzápětí titulní skladba Beyond Now, která působí zprvu nenápadně, ale rozpoutá se v pozoruhodně expresionistickou hudební malbu.
McCaslinovo album zní tak, že má nepochybně šanci oslovit mnohem širší záběr posluchačů, než jsou fanoušci jazzu. Třeba skladba Faceplant s nejfrenetičtějším saxofonovým partem alba a alternativněrockovým doprovodem stylově připomíná starší tvůrčí etapy české kapely Už jsme doma. A naopak závěrečná Remain se už hodně blíží k instrumentálnímu popu, samozřejmě nikterak povrchnímu, ale vysloveně „uživatelsky vstřícnému“. Ti, kdo mají raději klasičtější přístupy k modernímu jazzu, zase ocení skladbu Glory, v níž kapela připomíná, že i akustická hra (včetně klavíru) má svoji nezpochybnitelnou krásu. Ani tady ale dokonale sehranému kvartetu nechybí schopnost udržet posluchačovo napětí po celou dobu až skoro k prasknutí.
Beyond Now. Tedy album hudebníka, který je na scéně sice už bezmála dvě desítky let, ale život mu změnil letošní leden.
Donny McCaslin: Beyond Now