Tečkovaný svět v Albertině
Vídeňská Albertina představuje práce představitelů uměleckého směru zrozeného kolem roku 1883. Malíři nanášeli barvu na plátno v malých tečkách nebo pruzích. Tečka, francouzsky „point“, dala novému stylu název – pointilismus.
Nápaditý kurátorský záměr a stovka zápůjček z mnoha institucí přináší oslnivý výsledek. Několik sálů doslova nabitých zářivými plátny nabízejí nádhernou podívanou, navíc velmi sofistikovanou. Každé vystavené plátno má pro vývoj pointilismu jistý význam a je vybráno tak, aby divákům názorně přiblížilo historii jedné velké umělecké etapy.
Podtitul Seurat, Signac, Van Gogh jasně definuje, na kterých malířských osobnostech je expozice postavena, věnuje se však i řadě dalších. Přehlídku mistrů začíná Georges Seurat, umělec, jenž zemřel v pouhých dvaatřiceti letech, avšak stačil se stát výrazným představitelem pointilismu a jedním ze zakladatelů moderny. Výstava se zdaleka se nesoustřeďuje jen na jeho pozdější známé výjevy z přístavů. Cenné jsou především jeho prvotiny, na nichž je patrné, že malíř s pointilismem začíná a experimentuje. Jsou to obrazy s názvy Vyšívající žena, Okraj lesa, Rybářka. Další díla pak přinášejí jeho slavné a již propracované výjevy majáků a měst ( Antibes). Najdeme zde i obrazy, na nichž byl Georges Seurat schopen, při zachování systému linie malých barevných ploch, zachytit pohyb. K těm patří především tematika cirkusů.
Druhým významným představitelem zmíněného směru je Paul Signac, obdivovatel Maneta, Degase aMoneta, který se o pár let později zcela přiklonil k tvorbě Seura- ta. Založil Společnost nezávislých umělců, která měla propagovat tvorbu malířů zavržených komisí Salonu. Jeho zásluhou mohl být roku 1884 vystaven Seuratův první čistě pointilistický obraz Koupaliště v Asniére, tvrdě odmítnutý Salonem. Při této příležitosti se také Seurat a Signac umělecky velmi sblížili, z tohoto období je v expozici řada skvostných ukázek.
Jakkoliv jsou Seurat a Signac velmi působiví a bez diskuse obdivuhodní, překvapením výstavy jsou jiní autoři. Především je to Vincent van Gogh a jeho úchvatné zahrady v Saint-Rémy-de-Provence vytvořené pomocí krátkých čar v silných barevných tónech. Jsou to díla vzniklá v letech 1886 až 1888, kdy Van Gogh maloval s Paulem Signakem a kdy se začal zajímat o pointilismus. V této éře namaloval Van Gogh přes dvě stě děl s různými náměty od pohledů na Paříž přes květiny a zahrady až po portréty. Návštěvník uvidí Van Goghův pohled na Montmartre, na Rue Lépic, zahradu v klášteře Saint-Paul-de-Mausole, kde se lé- čil a kam za ním přijel Paul Signac. Klášterní zahrada, na kterou se díval duševně nemocný Van Gogh z okna své světnice a která omamuje nádhernou modrou levandulí, náleží k vrcholům jeho pointilistického období.
Značná část expozice je věnována dalšímu ze zakladatelů Společnosti nezávislých umělců, Henrimu Edmontovi Crossovi, jehož pointilismus měl podobu delších tahů štětcem. Cesty pointilismu se v Albertině dále ubírají směrem k následné abstrakci a ke kubismu. Výčet autorů, v němž figurují mimo jiné jména Jean Metzinger, André Derain, Henri Matisse, Pablo Picasso nebo Georges Braque, je dlouhý a dovede návštěvníky až k části nazvané Budoucnost pointilismu, kterou příznačně zakončuje Paul Klee obrazem Vlny.
Cesty pointilismu
Autorka je publicistka