A zase další past
Tento populární kousek je často inscenován i na našich jevištích (momentálně například též ve Zlíně). Městské divadlo v Mostě není ovšem kvůli svým olbřímím rozměrům pro prezentaci „sevřeného“detektivního žánru zrovna ideální. Pozůstatek megalomanské socialistické architektury, jeden z několika výrazných „lidojemů“v této re- publice, klade divadelním tvůrcům nástrahy už jenom tím, kolik nadbytečných kroků jsou nuceni herci vynaložit, aby se dostali z jednoho konce širokého jeviště na druhý. Past na myši však dopadla docela dobře a v Mostě lze zhlédnout solidní mainstreamovou produkci.
Hala penzionu U Klášterní studny, kde se napínavý příběh plný překvapivých zvratů odehraje (pro časté návštěvníky divadla ovšem vzhledem k notorické obeznámenosti s kusem překvapivých asi nikoliv), je scénografem Petrem Kastnerem vyřešena vcelku konvenčně, ale s vkusem. Ostatně detektivka, kde „hrají“dveře, okno i schodiště, si nemůže dovolit příliš avantgardní scénografii. Houstnoucí atmosféru v zasněženém a od světa odříznutém penzionu (včetně náhle zlikvidovaného tele- fonického spojení) adekvátně přibarvuje „strašidelně“koncipovaná hudba Tomáše Alferiho.
Herci jako by s velkým prostorem poněkud zápasili v první části (tempo se chvílemi zadrhne), po přestávce však inscenace sympaticky akceleruje. Past na myši je pro diváky i jevištní interprety přitažlivá tím, že většina postav se vydává za někoho jiného, než kým ve skutečnosti je. Do penzionu, vzdáleného od ruchu velkoměsta, konkrétně Londýna, se z různých důvodů uchýlili jedinci, které, jak se ukáže, spojuje jeden temný rodinný příběh. Protagonisté mosteckého souboru nabízené možnosti ve valné většině využili a někteří předvedli působivou kresbu charakterů. Zaujme Zita Benešová jako energická, ale rovněž empatická majitelka penzionu Mollie či Matyáš Procházka, ztvárňující mladistvě rozervaneckého Christophera, vojenského zběha, který se vydává za architekta.
Jemně rozehrávané jevištní situace
Dynamiku především do druhého dějství vnáší Jakub Koudela v roli falešného policisty Trottera, v rychle chrlených replikách svého podivného vyšetřování však bohužel „spolyká“část důležitých sdělení. Přesným temporytmem se vyznačují některé jemně rozehrávané jevištní situace. Například hned v úvodu, kdy se ze zapnutého rádia ozývá zpráva o vraždě a uprchnuvším pachateli, z něhož je svědek schopen popsat části zimního oděvu, si jedna z postav přesně ta- kové svršky – a přesně vždy, když jsou jmenovány – odkládá (že nepůjde o vraha, je pro zkušené konzumenty detektivek zřejmé).
Mostečtí herci svedli s předlohou a vlastně i s halou „v nadživotní velikosti“čestný souboj, na jedné z prvních repríz jsem kolem sebe viděl (a po představení i slyšel) spokojené diváky.
detektivku Agathy Christie Past na myši, nastudovala v mosteckém divadle režisérka Věra Herajtová.
Autor je divadelní kritik