Predátoři, vykukové, paraziti
Moderní vědou hýbou peníze. Ne jen nějaké miliony, ale stamiliony, ba miliardy. Český stát do výzkumu, vývoje a inovací vkládá skoro třicet miliard korun ročně. A bylo by s podivem, kdyby si nejen u nás, ale i jinde ve světě nechtěli všemožní vykukové z tak štědrých rozpočtů „cucnout“.
Jedním z nástrojů, jak si bezpracně sosnout, jsou predátorské časopisy. Pravidelně o nich píšeme, takže jen stručně: tyto věstníky jen imitují recenzní řízení a za poplatek otisknou jakkoliv špatnou studii (což prověřili i Češi s úmyslně mizerným textem, který vyšel dokonce s pasáží, že „článek je plný chyb“; jinde vyšly nesmysly psané robotem či malým klukem). Fígl je v tom, že hochštaplerům se to může vyplatit: za vydání v pseudočasopise sice zaplatí typicky 200 dolarů, jenže šup, v povrchnějších národních systémech hodnocení jim pak za tento „vědecký výstup“vypadnou desítky tisíc korun!
Proto jsou prospěšné aktivity, jež na bující fenomén poukazují. Martin Srholec a Vít Macháček, vědci z ústavu CERGE-EI, vypracovali analýzu, kterou ve středu představili veřejnosti – ukazují, kolik podezřelých časopisů už proniklo do jedné z předních databází, do Scopusu. Při porovnání s tzv. Beallovým seznamem mají pochybný původ skoro tři procenta zaslaných výsledků... Nejhorší po- díl vykazují Albánci (třetina z Albánie dodaných prací je nejspíše „predátorská“) a pak Kazaši (čtvrtina). V OECD jsou druzí nejhorší Slováci (se dvěma procenty) a sedmí Češi (s 1,3 procenty). Není to katastrofa, ale ani čisté konto.
Čím to? Autoři míní, že čím primitivnější systémy hodnocení vědy v dané zemi („za čárku ze Scopusu peníze“), tím lepší prostředí pro predátory. „Někteří výzkumníci se snaží tupý automat oblafnout, zkouší nalézt způsoby, jak vygenerovat maximum bodů sminimem námahy. Služby predátorů, jimž se podařilo do databáze proniknout, k tomu přímo vybízejí,“říká Srholec. Jak je vidět, onen „impaktovaný časopis“už není garancí úrovně, natož kvality, která se mezi tituly VELMI odlišuje. Naštěstí není s predátory v ČR tak vážný problém, byť i tady se objevili vědátoři schopní vyrobit ročně 85 studií! Co s tím? Scopus by měl zpřísnit laťku, ale „uklidit píseček“by siměla i sama pracoviště. Není těžké zjistit, která to jsou.
Dalším způsobem je parazitování na vědě. LN to ilustrovaly na případu firmy Pan European Networks (PEN), jež obvolává špičkové vědce s desetimilionovými ERC granty, přičemž předstírá vazbu na Evropskou komisi a výhradně po telefonu (!) z nich mámí souhlas k vydání propagačních článků za tisíce liber. Autor predátorského seznamu, Jeffrey Beall, teď vydal blog o nástupu „spamovacích“firem, které tahají z vědců peníze – za lesklé magazíny a brožurky. K subjektům Scientia či Atlas of Science přidal i PEN. Podobně jako v případě predátorů to není vyloženě nelegální, leč občan-plátce nechce přispívat ani na jedno, že?
Hochštaplerům se to může vyplatit: za vydání v pseudočasopise sice zaplatí typicky 200 dolarů, jenže šup, v povrchnějších národních systémech hodnocení jim pak za tento „vědecký výstup“vypadnou desítky tisíc korun!