Co bude po autech?

O budoucnost našeho „autolandu“se bát nemusíme

Zastavme se na chvilku v pošmourném a zamračeném podzimu s ulicemi ucpanými kouřícími auty, jejichž výfuky nám poklička inverze vrací doslova pod nos. Představme si ty krásné zítřky, kdy se v odlescích slunce po ulicích s jemným bzučením prohání jen pár samo se řídících elektromobilů a automaticky nabírají a vysazují rozesmáté a šťastné pasažéry. Idylku nám jen trochu kalí otázka – čím se pak budeme v zemi závislé na automobilkách vlastně živit?

Výrobou aut přece. Klidně samořiditelných, klidně poháněných elektřinou, nebo třeba vodíkem. A nepotřebujeme k tomu ani Teslu a Elona Muska, který možná uvažuje – a možná také ne – o stavbě své další továrny někde u Prahy.

Automobil je v mnoha ohledech vrcholem průmyslové výroby. V málokterém produktu se najde tolik různých profesí od strojírenství přes sklářství, gumárenství, elektrotechniku, až třeba po čalounění. Kouzlo našeho „autolandu“je pak v tom, že vše z toho skutečně umíme udělat a umíme to skutečně dobře.

Další dobrá zpráva je, že i pokud budou auta opravdu tak efektivní, že budou sama neustále jezdit, místo aby 90 procent času stála, bude jich sice potřeba desetkrát méně, ale také se desetkrát rychleji opotřebují. Je to sice zjednodušená rovnice, ale výroba aut se nezmenší, spíše jen přerozdělí v čase.

A konečně, při vší úctě ke krásným teslám a geniálnímu Elonu Muskovi, jen těžko si lze představit, že dokáží chrlit miliony aut ročně. Ani to ostatně není jejich plán. Naopak, není důvod jakkoliv pochybovat, že by v Mladé Boleslavi dokázali vyrobit samořiditelný elektromobil. Navíc nejspíš za dobrou cenu pro široké masy zákazníků. Co se týče naší „autoprůmyslové“budoucnosti, zkrátka jedeme dál. Jan Klesla