Strašidlo komunismu dorazilo i do Čech
Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu,“říká první věta Komunistického manifestu, který Marx s Engelsem vydali v únoru 1848. Na tehdejší situaci v českých zemích jejich slova sedí zcela přesně. Vláda a opozice se vzájemně obviňovaly – z komunismu. To slovo chápaly jako nadávku. Kromě toho se ale vedly diskuse o skutečném komunismu, tedy nastolení naprosté rovnosti a zrušení soukromého vlastnictví.
Na začátku roku 1848 otevřel tuto otázku filozof Augustin Smetana v německy psaném dílku Význam současného věku. Význam své doby viděl v tom, že je přechodem k uskutečnění panství lásky, kdy už nebude potřeba právo. Uznával, že komunismus je uskutečnění ideálu lásky, ale domníval se, že jen v teoretické rovině.
Až po porážce revoluce se k tématu dostal brněnský augustinián František Matouš Klácel, který o otázce napsal celou sérii článků, které zveřejňoval v Moravských novinách v roce 1849. Jeho studie byly stylizovány jako dopisy Boženě Němcové – a později vyšly pod titulem Listy přítele přítelkyni o původu socialismu a komunismu.
Socialismus a komunismus byly pro Klácela myšlenkoví sourozenci narození ve Francii. Jejich matkou je rovnost, ale: „Socialismus jest děvče, které si hrá na hospodyni, komunismus jest chlapec, který si hrá na buřiče a kazisvěta.“Klácel komunismus odmítal, ale věřil, že je to sen, který podobně jako pohádky vyjadřuje skryté tužby doby.
Skuteční komunisti? Vídeňská vláda
V roce 1850, za atmosféry postupného odebírání konstitučních svobod, se k tématu vyslovil i Karel Havlíček Borovský ve Slovanovi. Věděl, že komunismus je „bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění“, a tudíž není nebezpečné, protože takovou pomatenost nikdy nikdo nebude chtít v praxi uskutečnit.
Nebezpečnější než komunisté mu připadala absolutistická rakouská vláda, která sahá lidem na majetek dle libosti – proto došel k závěru, že skutečnými komunisty jsou mocipáni ve Vídni.