Dvě pozorování

vzrušením a oči plnily slzami dojetím nad úchvatnou podívanou. Na další superúplněk se mohou těšit jejich malé děti za dalších sedmdesát let, pokud pánbu zdraví dá. Tak jsem to četl a říkal jsem si, to je divné, vždyť před pár lety, když jsem byl v Namibii, tam taky měli superúplněk a ten Měsíc taky měli nejblíž Zemi za iks let. Tak asi mám v očích nějaké zmenšovací čočky, jež mi devalvují astronomické vjemy, kdežto jiní lidé, najmě pak autoři těch článků v novinách, mají čočky zvětšovací.

No a o tři dny později byl sedmnáctý listopad. Vypravil jsem se na pražskou Národní třídu. Na Perštýně hrála muzika, chodili tam herci na chůdách a u Kaňkova domu poněkud odrostlý skaut hlídal moře zapálených svíček. Vyposlechl jsem pána, který vykládal maličkému synkovi, proč

Putna

Středa Baldýnský tu ta sláva je a kdo to byl Václav Havel a co pro nás udělal, a to mi přišlo přirozené a hezké, že tak to má být a to že je ten správný svátek.

Druhý den jsem se dočetl, jak to byl dramatický konfrontační den, pravý to Den na obranu demokracie, a že se na tu demokracii útočilo zprava zleva a že se ta demokracie musela hodně ohánět, aby nedostala pár facek. Taky jsem měl nad těmi novinami pocit, že jsem byl někde jinde a v jiný čas.

Nicméně chápu, že kdyby noviny nevytloukly drama z jevů tak poklidných, jako je úplněk a sváteční procházka po Národní, mohly by svůj podnik zabalit a věnovat se jiné činnosti, třeba pěstování žampionů na koňském hnoji. Drama prostě musí být, děj se co děj i neděj.

Čtvrtek Rejžek

Ještě ale podotknu, že máme různé svátky. Slaví se 28. říjen coby konec třistaleté poroby (já si tedy myslím, že to poroba nebyla, ale to je na jiné zamyšlování) a v květnu se slaví osvobození (tady zase pochybuji, že to bylo osvobození, ale o tom taky jindy) a ten 17. listopad je taky z toho druhu. U nás se slaví osvobození z nějaké poroby. To je ale mé pozorování, možná mylné, že ten 17. listopad pořád ještě plně nevnímáme, jak velké osvobození to bylo. Třeba to dojde až tomu chlapečkovi, až dospěje a pochopí, co mu tatínek tenkrát na Národní povídal. ONDŘEJ NEFF

Pátek Šustrová Sobota Hanák